Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
První písemná zmínka o naší obci pochází z roku 1374. Je ale velmi pravděpodobné, že území Mankovic bylo osídleno již dávno v minulosti. Svědčí o tom bronzový nález z 5. století před naším letopočtem.
Foto: Pohlednice Mankovic zaslaná v roce 1943, archiv Pavel a Marie Oravovi
První písemná zmínka o naší obci pochází z roku 1374.
Je ale velmi pravděpodobné, že území Mankovic bylo osídleno již dávno v minulosti.
Svědčí o tom bronzový nález z 5. století před naším letopočtem, který byl učiněn při stavbě železniční zastávky. Další možná pravděpodobnost existence obce se objevuje v roce 1188, kdy český kníže Bedřich potvrdil johanitům dary, které jim poskytl Hroznata. Mezi uvedenými svědky byl jakýsi Stephanus Monkowic. Zda se ale jednalo o šlechtice, který sídlil v dnešních Mankovicích, není prokázáno. Je také možné, že vesnice byla založena ve 13. století v době kolonizace. V době tohoto osídlování, které probíhalo v rozmezí 9. až 14. století, patřila obec Mankovice ke Starojickému panství.
Předpokládá se, že výzva našim předkům usadit se v Mankovicích, přišla právě od pánů ze Starého Jičína, kteří zahájili osídlování.Nejdříve lokátor vytýčil hranice, následně došlo k rozdělení na jednotlivé uzly, které byly postupně osidlovány. Lokátor, fojt, sídlil v Mankovicích na dnešním čísle popisném 1. V jeho domě byla úřadovna a postupně se vystavila řemeslná centra a vymezilo se území k pastvě. Noví osídlenci si postavili také dřevěný kostelík. Tak vznikla nejdříve horní a později i dolní část vesnice o délce asi 3 km.
Název obce Mankovice je pravděpodobně odvozen od lokátora jménem Mang, zkrácená podoba Magnus. V průběhu let jsou uváděny názvy: Manckendorf, Mankondorf, Mankowitz a další.
První písemná zmínka o naší obci pochází z roku 1374.
Je ale velmi pravděpodobné, že území Mankovic bylo osídleno již dávno v minulosti.
Svědčí o tom bronzový nález z 5. století před naším letopočtem, který byl učiněn při stavbě železniční zastávky. Nešlo o pohřebiště, předměty byly úmyslně uloženy člověkem, místním osídlencem nebo je zde ukryl obchodník projíždějící po prastaré obchodní cestě tzv. Jantarové stezce.
Další možná pravděpodobnost existence obce se objevuje v roce 1188, kdy český kníže Bedřich potvrdil johanitům dary, které jim poskytl Hroznata a mezi uvedenými svědky byl jakýsi Stephanus Monkowic. Zda se ale jednalo o šlechtice, který sídlil v dnešních Mankovicích, není prokázáno.
Je také možné, že vesnice byla založena ve 13. století v době kolonizace. Přelidněné státy jako Německo, Francie, Rakousko, Nizozemsko či Belgie osídlovaly pustá neobydlená místa ve střední a východní Evropě. V době tohoto osídlování, které probíhalo v rozmezí 9. až 14. století, patřila obec Mankovice ke Starojickému panství, jehož majiteli byli páni z Pňovic, dále následování rodem pánů z Kravař. Předpokládá se, že samotná výzva našim předkům, aby se přistěhovali a usadili v Mankovicích, přišla právě od pána ze Starého Jičína a bylo zahájeno osídlovací řízení. Tento osídlovací proces vedl "lokátor". Přišel s osadníky na místo a směroval je tam, kde je třeba. Oblast Moravské brány byla pokryta téměř nepropustnými lesy, mokřady a rybníky. Niva Odry byla velmi široká a tak výstavba vesnice byla poměrně obtížná, bylo ji možné provést na vyšších terénních místech. Poté, co bylo místo připraveno k osídlení, dala vrchnost pokyn k vytýčení hranic, ty byly označeny kameny, hromadou zeminy, stromy nebo zvláštnostmi v krajině.
Vznikla téměř trojúhelníková hranice pozemku o rozloze asi 1000 ha, která platí dodnes. Celé takto vytýčené území se rozdělilo na několik jednotlivých uzlů, z nich jeden až dva uzly dostal lokátor zdarma, další dostal do pronájmu. Když si lokátor zabezpečil svůj majetek, který byl stavěn především na nejdůležitějších dopravních místech a křižovatkách, pokračoval v osídlování dalších uzlů. Měl na starosti stavební materiál, nářadí, potraviny či dobytek.
Lokátor sídlil v Mankovicích na dnešním čísle popisném 1. Po staletí tu sídlil představený obce – fojt. Fojství se postupně předávalo z generace na generaci dalších příbuzných – dědičné fojství. Když si lokátor zabezpečil svůj majetek, pokračoval v osídlování v dalších uzlů. Měl na starosti stavební materiál, nářadí, potraviny či dobytek. Na svém majetku si zřídil kancelář pravděpodobně i s hostincem, na druhé straně postavil kovárnu a postupem času vznikala i další řemeslná centra, pekař, švec, krejčí a bylo také určeno území pro pastvu dobytka.
Foto: Dědičná rychta Mankovice, archiv Zdeněk Mateiciuc
Noví osídlenci si také postavili dřevěný kostelík, který byl nejdříve zasvěcen sv. Mikuláši, pomalu tak vznikla horní vesnice. Následně poté vystavili osídlenci i dolní vesnici, její celková délka činila asi 3 km.
Název obce Mankovice je pravděpodobně odvozen od lokátora jménem Mang, zkrácená podoba Magnus. V průběhu let jsou uváděny názvy: Manckendorf, Mankondorf, Mankowitz a další.
V době, kdy obec Mankovice patřily ještě ke Starojickému panství, byl posledním majitelem rod pánů z Kravař. Poslední z pánů z Kravař si vzal za ženu Agnes /Anežku/, dceru opavského vévody Přemka. Roku 1433 ale zemřel bez následníka a Mankovice přešly do držení pánů z Tvorkova. Vdova Anežka si roku 1436 vzala za muže Jiřího ze Šternberka na Odrách.
Jiří Šternberg na Odrách si o rok později, tedy v roce 1437 koupil Mankovice, a ty se tak staly součástí oderského panství. V průběhu další let docházelo k častému střídání majitelů pánů v Odrách. Jeho správu vykonával hejtman nebo správce panství. Představený obce byl fojt, v Mankovicích, roce 1505, se jmenoval Jakub.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Archiv obce Mankovice 1785 – 1945, Státní okresní archiv Nový Jičín