Historie

Pohled do historie

Na sklonku středověku, přesně v roce 1457, vzniká v Českém království Jednota bratrská - UNITAS FRATRUM /latinsky/. Jedna z protestantských /evangelických/ církví, jejímž posláním je šíření křesťanství, míru a vzdělanosti ve světě. Jejímu vzniku předcházely události, které ovlivnily nejen historii českých zemí, ale také celé Evropy.

Čtěte zde příběh plný zoufalství a beznaděje, příběh protkaný utrpením a bolestí, příběh, jehož děj se vlekl staletími a jehož velkou kapitolu psali právě hrdinové a rodáci z Mankovic. Ani za cenu tvrdého zacházení, věznění a pronásledování se nevzdali své víry a mnozí z nich zaplatili cenou nejvyšší - životem či ztrátou domova.

Jan Hus

Kolem roku 1370 se v jedné chudé, poddanské rodině narodil chlapec, jménem  Jan Hus. Dodnes není známo jeho přesné datum ani místo narození. Udává se, že pocházel z jižních Čech, z města Husinec u Prachatic, kde měl absolvovat i školní docházku. Když mu bylo asi 16 let, odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu, v roce 1393 se stal bakalářem, v roce 1396 mistrem svobodných umění a roku 1398 začal studovat teologii. Ve 30 letech věku byl vysvěcen na kněze a v roce 1401 byl zvolen děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jan Hus byl velmi talentovaným řečníkem, jeho působištěm se stala Betlémská kaple v Praze, kam svým řečnickým umem přitáhl mnoho věřících. Ve svých kázáních byl inspirován učením anglického myslitele Jana Viklefa, který však byl církví prohlášen za kacíře. Stejný osud později čekal i Jana Husa, neboť veřejně vytýkal církvi neprávem nabytý majetek, nabádal, aby se vrátila k chudobě a k pastýřským povinnostem, kritizoval její morální úpadek. V roce 1414 byl povolán na kostnický koncil, kde byl obviněn z šíření bludů a zakázaných Viklefových nauk.  Jan Hus byl připraven se hájit, místo toho však vyslyšel rozsudek smrti. Byl prohlášen za kacíře a 6. 7. 1415 upálen na hranici. O rok později, v roce 1416, čekal stejný osud také jeho chráněnce a přítele Jeronýma Pražského.

Založení Jednoty bartrské - Kunvald

Smrt obou českých kazatelů vedla k husitské revoluci. Vzniklo husitské hnutí, které se později rozdělilo na dvě křídla. Pragmatické utrakvisty /kališníky/ a násilné, radikální tábority. Obě skupiny se nejdříve tolerovaly a vystupovaly jako Čeští bratři. Tito se sami označovali za Unitas Fratrum /Jednota bratrská/. K učení Jana Husa a Jana Viklefa se hlásil také Petr Chelčický   /1379 —1460/. Neuznával násilí, odsoudil všechny války, včetně husitských, odsoudil dělení společnosti na panstvo, kněží a robotný lid. Základem pro něj byla Bible, která hlásala rovnost mezi lidmi. Jeho následovníci, na sklonku jeho života, založili v Kunvaldu v roce 1457 Jednotu bratrskou, která žádala zavedení mírnějších pravidel, jejichž členové vyznávali pacifismus - smíření.

Pod vládou Habsburků

V roce 1526 usedl na trůn nový český král, Habsburk, Ferdinand. Slíbil, že bude respektovat svobodu českých stavů a přenese své sídlo do Prahy. Z těchto slibů však téměř nic nesplnil. Nástup vlády Habsburků byl začátkem konce protestantů v Českém království. Habsburští panovníci byli striktně vychováváni v katolické víře a jinou neuznávali. Začali omezovat práva českých protestantských stavů. Tento absolutistický způsob vlády vedl k obrovským nepokojům a vyvrcholil 23. 5. 1618 pražskou defenestrací, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící, čímž začalo stavovské povstání.

Doba Pobělohorská - odchod Jana Amose Komenského

Následky porážky na Bílé hoře byly pro protestanty víc než tragické. Když císař vypověděl nekatolíky ze země, odešla podstatná část vzdělanců. To znamenalo obrovské ztráty pro celou zemi. Největší ztrátou pro naše země byl odchod velkého učitele Jana Amose Komenského /1592 — 1670/. Pro český národ to znamenalo kulturní i jazykový úpadek. Byl jedním z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů. Byl také posledním biskupem Jednoty bratrské. S odchodem Jana Amose Komenského utichla Jednota bratrská.

Bitva na Bílé hoře a úpadek Jednoty bratrské

Během třicetileté války byla svedena zcela zásadní bitva na Bílé hoře /8. 11. 1620/. Toto téměř dvouhodinové střetnutí českých stavovských vojsk s armádou císaře zpečetilo osud českých a moravských protestantů. Stavovská vojska byla poražena. Začala vlna zatýkání a zabavování majetku. Bylo povoleno jediné náboženství, a to katolické. Kdo odmítl přestoupit na katolickou víru, byl mučen nebo musel odejít ze země. Toto násilné znovu obracení nekatolíků na římskokatolickou víru, rekatolizace, znamenalo konec evangelické církve a tím úpadek Jednoty bratrské.

Třicetiletá válka

Stavovské povstání v roce 1618 bylo počátkem třicetileté války /1618 —  1648/. Tato vleklá válka způsobila obrovskou ztrátu obyvatelstva. Lidé neumírali jen v bojích, ale také při drancování, hladomoru a epidemiích, výjimkou nebyly ani vraždy. Válka znamenala velký úpadek v hospodářství, ve vzdělání, v kultuře a morálce. Z následků této války se země vzpamatovávala několik desítek let. Třicetiletou válku ukončil tzv. vestfálský mír /1648/, uzavřený v Münsteru.

Jan Amos Komenský a jeho moudrost

Jan Amos Komenský se narodil 28. 3. 1592 v Nivnici nebo Uherském Brodě. Přesné místo jeho narození není známo. Po smrti rodičů se o něj starala jeho teta ve Strážnici. V roce 1608 začal studovat na latinské škole (gymnázium) v Přerově, odkud v roce 1611 odešel na vysokou školu do Herbornu. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze a následně odešel do Fulneku, kde působil jako správce sboru Jednoty bratrské.

Před odchodem do Fulneku poznal svou první ženu Magdalénu Vizovskou. Právě z Fulneku byl po porážce stavovských vojsk /1620/ nucen odejít a skrývat se na různých místech v Čechách i na Moravě. Když v roce 1622 přišla morová epidemie, zemřela mu žena a jeho dvě děti. V roce 1628, když bylo v českých zemích prohlášeno katolické náboženství za jediné povolené, odešel J. A. Komenský do ciziny.

Tvořil spisy encyklopedické, filozofické, teologické, všenápravné, výchovné, psal díla, která přesahovala rámec didaktiky, teorie, formy, postupy a cíle ve vyučování. Závěr svého života strávil v holandském Amsterdamu, kde zemřel 15. 11. 1670. Pohřben byl v Naardenu.

Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si pojmenování

„Učitel národů“.

 Citáty:                                         

„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stát se hlupákem.“
„Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“
„Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily.“
„Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti se rodí pokrok.“
„Čím je člověk vzdělanější, lepší a ušlechtilejší, tím víc si váží přírody.“
„Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.“
„Základem zdraví a štěstí je střídmost ve všem, v jídle, v pití i v jiných požitcích. To je tajemství dlouhověkosti.“

„Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“
„Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.“
„Poznání sebe sama je základem pravé moudrosti.“
„Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“
„Činný život je v pravdě životem, zahálka hrob člověka za živa.“
„Umění vládnout se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku.“
„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.“
„Co nevytvoříte v čase, který je Vám vyměřen, nikdo to za Vás již nevykoná.“
„Síla pravdy vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná.“
„Čemukoli vyučuješ, hleď aby jasná pravda byla.“

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka