Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
Počátkem 18. století, kdy České země spolu s Rakouskem a Uherskem patřily k Habsburské monarchii, a kdy byla fanaticky propagována jen katolická víra, narodil se v Mankovicích, dne 14. února 1711, chlapec, jménem Matouš Stach. Jeho život byl událostmi utlačovaných evangelíků natolik ovlivněn, že vstoupil do dějin Jednoty bratrské, Moravských bratří, do dějin Grónska a dnes je označován za misionáře, exulanta a velkého cestovatele.
Rodina Stachova žila v Mankovicích na místě dnes stojícího domu č.p. 70. Matoušův otec, Christian Stach, byl velmi uvědomělý a respektovaný muž. Celý život bojoval za své přesvědčení a za svou víru byl pronásledován a vězněn. Také jeho osobní život byl poznamenán velkým bolem a utrpením. Byl 5krát ženatý, jeho čtyři manželky zemřely převážně, záhy po porodu, umíraly i jeho děti.
Matouš Stach se narodil ve druhém manželství. Sňatek uzavřel tehdy třicetiletý Christian Stach s Mariannou Münster dne 29. 1.1708. Tři roky po svatbě se narodil Matouš a o další dva roky později, dne 25. 9.1713, přišla na svět jeho sestra Rosina. Děti si však své mámy užily jen velmi krátce. Mariana zemřela v roce 1716, Rosině byly 3 roky a Matoušovi 5 let. Až jeho posledním pátým manželstvím se zklidnil Christianův rodinný život, dne 22.11.1722 se oženil s Rosinou Halbgebauer a dne 13. 9.1723 se mu narodila dcera Anna.
Christianovi dodávala sílu evangelická víra, a ať byla zakázána, dále udržoval kontakty s bratry z církve v Mankovicích i v Suchdole a ve stejné víře vychovával i své děti, Matouše, Rosinu a nejmladší Annu. Neposílal je ani do školy, aby nebyly ovlivněny katolickou vírou, učil je doma sám, číst a psát.
Pronásledování moravských bratří však zintenzivnilo, docházelo k častějšímu zatýkání. Když bylo Matoušovi 15 let, docházel k jednomu mankovickému sedlákovi do služby, o rok později ho otec vyslal do služby do sousedního Suchdolu. Přál si, aby v Suchdole, kde bylo mnohem více tajných evangelíků, než v Mankovicích, posílil víru a našel nové přátele, což se podařilo. Matouš však také začal stále více přemýšlet o útěku do Herrnhutu.
Město Herrnhut /česky Ochranov/ založili v roce 1722 Moravští bratři z fulneckého kraje, které vedl tesař Christian David. Osada byla založena na pozemcích hraběte Mikuláše Ludbíka Zinzendorfa, který jim pozemky poskytl. Osada Herrnhut se stala pro utlačované evangelíky jediným útočištěm, kde mohli najít klid a svobodu. A právě pro tu se rozhodl sedmnáctiletý Matouš Stach. V roce 1728 odešel z Mankovic spolu s dalšími třemi muži do Herrnhutu, na místo dorazili 13. 4.1728. V červenci téhož roku přišel do Herrnhutu i Matoušův bratranec Christian Stach. Oba se velmi těšili ze společného setkání, mrzelo je ale, že jejich otcové sedí kvůli nim ve vězení. Pro odchod z Mankovic se nakonec rozhodl i Matoušův otec Christian. Sílilo pronásledování a stálé domovní prohlídky. Na cestu dlouhou 350 km se vydal společně s manželkou a dcerami Annou a Rosinou. Cesta jim trvala 19 dní, dne 25. 6.1730 dorazila rodina Stachova do Herrnhutu. Christian byl však velmi nemocen a 13. 8.1732 zemřel. Bylo mu 54 let.
V listopadu 1732 vyslalo vedení sboru Matouše Stacha, Christiana Davida a Matoušova bratrance Christiana Stacha na misi do Grónska. Na cestu se vydali dne 19. 1.1733. Odcházeli nepřipraveni, nevěděli, co je čeká, o životě za hranicemi nevěděli téměř nic. Do Grónska vypluli z města Kopenhagen, dnešní Kodaně, královskou lodí Caritas. Loď vezla také potravinové zásoby pastorovi jménem Hans Egede, který žil v Grónsku od roku 1722. Král Egedemu poslal dopis, aby moravské bratry přívětivě přijal a podpořil jejich misi. Loď přistála v Grónsku večer 20. 5.1733.
Moravané zpočátku nebyli vítáni, Hans Egede se k nim choval velmi odměřeně a ve svém domě je nepřijal. Bratři si tedy začali stavět dřevěný dům, mezi tím přespávali v příbytku z hlíny a kamení. Dům byl hotov za dva měsíce. Při stavbě docházelo k prvním kontaktům s domorodci, z čehož měli bratři velkou radost. Hans Egede se začal s bratry přátelit. Velmi pomalu, ale jistě, začala vznikat nová osada Nový Herrnhut, dnes hlavní město Grónska, Nuuk. V jeho okolí žilo asi 200 domorodých rodin.
Před blížící se zimou, roku 1733, postihla tuto oblast velká tragédie, neštovice. Zemřely téměř tři tisíce lidí posypáni neštovicemi. Také bratři byli nemocní, měli vyrážku a hladověli. Velká epidemie bratry velmi vysílila, ale zůstali a v misi pokračovali.
V létě 1734 přijeli do Grónska další dva bratři z Herrnhutu, Friedrich Böhnisch a Johann Beck, v roce 1736 také nevlastní Matoušova matka a jeho sestry, tehdy třiadvacetiletá Rosina a třináctiletá Anna. Obě se v Grónsku provdaly. Rosina byla oddána dne 19. 9.1738 za bratra Johanna Becka a sedmnáctiletá Anna dne 4. 7.1740 za bratra Friedricha Böhnische.
Aby bratři přežili v extrémně těžkém prostředí, museli se přizpůsobit životnímu stylu domorodců, museli lovit ryby, tuleně, ovládat kajaky, jedli syrové mořské řasy. Sestry Rosina a Anna jim pomáhaly. Dělaly domácí práce, lovily, zajišťovaly jídlo a podle grónských žen se učily vařit, vychovávat děti a učit se místní jazyk.
V květnu 1738 se Matoušův bratranec, Christian Stach, rozhodl z Grónska natrvalo odejít, nemohl si na drsný život zvyknout. V listopadu 1738 se v Herrnhutu oženil a byl poslán na cestu do Livonska. Cestou však onemocněl a v roce 1739 zemřel. Jeho smrt Matouš těžce nesl.
Velký zlom v misijní práci zaznamenali bratři v roce 1739, tedy po šesti letech pobytu v Grónsku. Matouš Stach pokřtil prvního Gróňana jménem Kajarnak.
Po celých sedmi letech života v Grónsku se Matouš vydal lodí do Evropy, aby referoval o práci bratrských misionářů. Dne 4. 2.1741 byl oddán se svou osmnáctiletou sestřenicí Rosinou Stach, narozenou v Mankovicích 1. 1.1723. Spolu později odjeli zpět do Grónska. Na konci roku 1750 se Matouš dočkal potomka. Rosina, dne 2.12.1750, porodila dceru Annu Caritas.
Životní podmínky byly stále těžké, strava velmi skromná a bydlení stísněné. Bratři dál stavěli dřevěné domy a postavili i zásobárnu potravin, neboť věděli, že zima je v Grónsku velmi dlouhá a mnoho Gróňanů, kteří vyjíždějí za potravou, se utopí ve vodě, nebo jim omrznou ruce a obličeje. Zásobárna chránila potraviny také před deštěm a hnilobou.
Bratrská církev rozhodla poslat Stacha na zcela jiné místo s jinými spolupracovníky. Lodí se vypravil se čtyřmi rodinami do nové kolonie asi 90 mil od Nového Herrnhutu. Výprava v počtu asi třiceti lidí tam dorazila 23. 7.1758. Nová misijní stanice dostala jméno Lichtenfels. Do Lichtenfels přicházely nové domorodé rodiny. Počty jmen pokřtěných domorodců se zvyšovaly. V létě 1764 už Matouš Stach velmi dobře ovládal grónštinu a zhruba v této době zpracoval grónskou gramatiku a slovník.
Dne 30. 7.1765 dostal Matouš nový úkol, vydat se dál na jih na novou misi. Cesta byla velmi těžká. Krutá zima přiměla Matouše se asi po jednom roce působení v této oblasti, dne 7. 6.1766, vrátit zpět do Lichtenfels. Byl velmi vysílený a nemocný. S výsledkem této cesty nebyl spokojen, později však, po jeho odjezdu, tu vznikla nová kolonie Lichtenau.
Matouš věnoval misi v Grónsku 37 let. Ukončil ji v roce 1770. Když Grónsko opouštěl, čítal bratrský sbor v Novém Herrnhutu 530 členů a v Lichtenfels 330 členů.
V roce 1773 vyslalo vedení církve Matouše do Severní Karolíny v Americe. S Matoušem odjela také jeho žena Rosina. Oba manželé se v Americe ihned chopili práce. Matouš zde vyučoval chlapce a Rosina dívky.
V únoru 1785 Matouš uklouzl na ledu. Poranil se tak, že již nebyl schopen chůze a zůstal ležet. Dne 21.12.1787 v sedm hodin večer zemřel. Bylo mu 76 let. Jeho žena, Rosina Stach zůstala v Severní Karolíně a zemřela tam dne 22. 3.1800 ve věku 77 let.
Odkaz Moravských bratří je pro nás a naše budoucí generace zcela nesmazatelný. Za svým přesvědčením si stáli i za cenu tvrdého zacházení, věznění a pronásledování. Své víry se nevzdali a mnohdy zaplatili cenou nejvyšší, životem či ztrátou domova. Byli to hrdinové své doby, pokračovatelé postojů a učení Jana Ámose Komenského, posledního biskupa Jednoty bratrské. Tu se jim podařilo po sto letech znovu obnovit a rozšířit do celého světa.
Mnozí z nich se narodili právě v Mankovicích.
Děkuji Prof. Dr. Ulfu Broßmannovi, panu Karlu Goldovi a panu Danieli Říčanovi za pomoc při zpracování tématu Moravských bratří, Matouše Stacha, rodáka z Mankovic.
Děkuji za jejich trpělivost, čas a ochotu, za rady, výklad, konzultace,
a především za jejich vstřícnost a nadšení, které mi věnovali při zpracování této obšírné problematiky.
Zpracovala kronikářka Obce Mankovice Pavlína Ďuricová,
27.3.2021
Herrnhut /Německo/ Nový Herrnhut /Grónsko
Lichtenfels /Grónsko/ Lov tuleňů
Matouš Stach jako Gróňan se založenými osadami Nový Herrnhut, Lichtenfels a objevená osada Lichtenau,
která vznikla po Matoušově odchodu, v kresbě Pavlíny Ďuricové