Obec Mankovice
Mankovice

Historie obce Mankovice

 

Historické...

Historické...

 

Z historie obce Mankovice (z minulosti až do dnešních dnů)

Již v dávné době byla naše obec a blízké okolí obydleno. Bylo to potvrzeno v roce 1891 při stavbě železniční trati Suchdol - Budišov. Tenkrát při hloubení jámy v místech dnešní zastávky byly objeveny bronzové předměty - úlomky různých spirál, jehel a sponek. Nejednalo se o pohřebiště, ale o depotní nález, to znamená, že tyto předměty byly úmyslně schované. Podle odhadu odborníků pocházejí předměty z 5. století před našim letopočtem (ze začátku tak zvané Hallstattské periody). Část se nachází v Zemském muzeu v Opavě.
Přes Mankovice vedla také stará obchodní cesta. V dávných dobách se obchodní cesty orientovaly vždy podle řek, v tomto případě podle Odry. Tato stará obchodní cesta - "Jantarová stezka" - vedoucí od Dunaje k Baltickému moři vedla v našem kraji od Lipníka, Drahotuše, Nydek, přes Hynčice a Vražné přes Odru a dále v Mankovicích směrem na "Samotu" na Suchdol, Životice a Butovice.

Vzhledem k tomu, že o vzniku a založení většiny měst a obcí v našem kraji nejsou z té doby písemné doklady, neexistujee takovýto doklad ani o Mankovicích. Johanitská listina z roku 1188, ve které vystupuje jako svědek při jednání jakýsi Stephanus de Mankowic, nelze bez rizika a pochybnosti spojovat se vsí Mankovice o níž potom téměř dalších 200 let historické prameny mlčí. První přesvědčivá písemná zpráva je z roku 1374, kdy ale Mankovice ještě nepatřily k oderskému panství. Z nepřímých skutečností, zejména z německého osídlení, pak z protáhlého půdorysu obce lze reálně usuzovat, že vznikla v době vnější neboli německé kolonizace, která v našem kraji proběhla v 2. polovině 13. století, a na počátku 14. století. Tudíž lze vznik a založení obce Mankovice položit do posledních desítiletí 13. století, takže k roku 1374, z něhož pochází záznam o její existenci, již měla zřejmě za sebou jedno století vývoje. Pravděpodobně taky existovalo osídlení již o sto až dvěstě let dříve a bylo asi slovanského původu jako v celém našem kraji. Protože se píše, že do 13. století zde platilo slovanské právo. Osídlenci přicházeli za podmínky, že zde bude zavedeno a jim ponecháno německé právo, které jim zajišťovalo větší volnost a privilegia. Pocházeli z oblasti dnešního Bavorska, podle stavby obydlí - na čtyři strany uzavřené a uvnitř dvůr. Také časté jméno Beier u německých obyvatel může být odvozováno z toho.

Skutečnost, že Mankovice byly v průběhu 14. století součástí starojického panství Kravařů, je doloženo v listině z roku 1383. Touto listinou prodal Vok VI. Z Kravař olomouckému proboštovi Vilému z Kortelangen na doživotí příjmy z obcí Jeseník, Mankovice a Horka, náležejících k Jičínskému panství. Když se po smrti Jana z Kravaře provdala v roce 1436 jeho vdova Anežka za Jiřího ze Šternberka, jemuž náleželo oderské panství, připadly Mankovice patrně natrvalo k panství oderskému.

Koncem 20-tých let 15. století se dostalo Odersko a tím i Mankovice do víru pohnutých událostí husitského revolučního hnutí. V roce 1427 dobyla husitská polní vojska i město Odry. Z opevněných Oder podnikaly výpravy do okolí a také do Mankovic. Odry opustili až v roce 1434. Zakotvila ale u nás víra pod obojí, která zde přetrvala několik desetiletí. Husitská moc v Odrách přispěla ale zřejmě k značnému počeštění řady do té doby převážně německých měst a obcí. Byla zavedena čeština jako úřední jazyk listin a městských knih i v převážně německých městech. Z roku 1447 také pochází český název Mankovice, který se pak udržoval v úředních písemnostech až do roku 1634.

Kolem poloviny 16. století se i zde poměrně brzy prosadila luterská reforma, a již roku 1553 byl na oderské faře luterský pastor Bonaventura. Luteráni ovládli i Mankovickou faru, na které je jmenován již k roku 1483 luteranský pastor. Počet katolíků byl tenkrát nepatrný. Až v roce 1638 byl v Mankovicích opět první katolický kněz.

Za třicetileté války, období ničení, pustošení a vraždění, byli také obyvatelé Mankovic vystaveni velké zkoušce. Tlupy žoldáků vraždily a drancovaly. Když válka končila, z původního početu obyvatel zbyla už jenom třetina, selské usedlosti byly pusté, pole neobdělaná a zarostlá křovím. Byl nedostatek nářadí, dobytka, bída a hlad a nepředstavitelný kulturní úpadek. Ještě v roce 1654 zde byli při honu zastřeleni 4 vlci. K tomu přistoupilo ještě další zvyšování robotních povinností a znevolňování. Také slezské války poznamenaly obec. Za I. Slezské války v roce 1742 došlo u Mankovického mostu ke střetu císařského vojska s Prusy, kteří zde byli zahnání na útěk.

V roce 1781 došlo k významné události v obci. Bylo provedeno první očíslování domů a v roce 1785 první měření půdy. Ještě v roce 1770 měla obec 76 domů, v roce 1795 již 95.

Místní kostel "Navštívení Panny Marie" byl postaven v roce 1795 během 1 roku. Školní vyučování existovalo v místě již v době reformace. V roce 1547 se vyučovalo, a to sice jenom náboženství, a to až do roku 1635 evangelické, od roku 1635 pak už katolické. Od roku 1774 podle nařízení císařovny Marie Terezie byla zavedena školní docházka pro děti od 6 - 12 let. Ve staré gruntovní knize je již škola uvedena v roce 1663 na místě, kde pak v roce 1812 byla postavena školní budova, která byla v roce 1875 rozšířena o patro. Je to dnešní budova obecního úřadu. Jako škola sloužila do roku 1974, kdy byla postavena nová. V místě byla také od roku 1926 česká menšinová škola a od r. 1928 také česká školka. Na německé obecní škole se vyučoval český jazyk od roku 1935 dvě hodiny týdně, a to od 4. post. ročníku.

Mankovice byly již od roku 1920 elektrifikovány, stejnosměrný proud dodávala fy Till ze mlýna v Jeseníku. Od roku 1935 pak již byl zaveden v obci střídavý proud od Moravsko-slezských elektráren. 23. července 1935 svítilo poprvé veřejné osvětlení.

V roce 1938 byla také postavena požární zbrojnice.

10. října 1938 obsadila podle Mnichovského diktátu německá armáda Mankovice.

V roce 1945, dne 5. a 6. 5. byly vedeny těžké boje o Mankovice.

V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Západního Německa v několika transportech. Noví osídlenci pocházeli převážně z Valašska. V roce 1946 měla obec přes 700 českých obyvatel. Pracovali většinou jako zemědělci a v místním průmyslu - na pile s přidruženou výrobou, pocházející ještě z doby před I. světovou válkou.

V šedesátých letech byl postaven za vesnicí pod Pohořským kopcem Veterinární asanační ústav - Kafilerie a samoobsluha na dolním konci.

V roce 1960 byl opraven a přebudován pomník padlých za 1. světové války na pomník osvobození a obětem 2. světové války.

V období 1970 - 1979 byla v místě postavena nová škola uprostřed vesnice, pohostinství a kulturní dům s kinosálem, parkoviště, obecní 6-ti bytovka a víceúčelová vodní nádrž. Kino bylo v místě zřízeno v roce 1948 a pak přemístěno v roce 1974 do nového kinosálu.

Během integrace 1980 - 1989 k městu Odry byla v místě postavena další nová samoobsluha.

Po opětném osamostatnění v roce 1990 až do dnešních dnů byl vybudován obecní vodovod a obec byla plynofikována. Byl upraven vzhled místního hřbitova a v roce 1997 bylo zřízeno pamětní místo býv. zemřelým německým občanům a v roce 1998 si zde postavili bývalí němečtí občané žijící v Německu, pomník se jmény padlých za 1. a 2. světové války.

Vypracovala podle podkladů kronikářka Anna Orlitová

Odkazy
Obec
Mankovice
Obec Mankovice se nachází na jižním okraji CHKO Poodří. Svou velikostí se řadí mezi menší obce, avšak svou historií patří k významnějším.
Obce mikroregionu