Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
V roce 1926 byla v Mankovicích založena česká menšinová obecná škola. Existenci školy jasně dokazují zachované třídní knihy. Škola se nacházela na čp. 75, dnes jde o rodinný dům v místní části "Baráky". Škola byla jednotřídní a správcem, třídním učitelem byl až do roku 1938 Alois Matěj.
Foto: Třídní kniha české menšinové školy obecné 1929-1930
V roce 1926 byla v Mankovicích založena česká menšinová obecná škola. Existenci školy jasně dokazují zachované třídní knihy. Škola se nacházela na čp. 75, dnes jde o rodinný dům v místní části "Baráky". Škola byla jednotřídní a správcem, třídním učitelem byl až do roku 1938 Alois Matěj. Do české menšinové školy docházely děti z Mankovic i z Vražného.
V září 1938, politickými událostmi, nebyla česká menšinová škola otevřena. Za okupace se vyučovalo jen německy, a to jen na německé škole čp. 73. Dne 19. března 1945, vlivem válečných událostí, bylo ukončeno vyučování veškeré.
Dne 1. září 1945 byla otevřena Obecná škola na čp. 73 a vyučovalo se jen česky. Německé děti již školu navštěvovat nemohly, a to až do odsunu německého obyvatelstva.
Dne 14. května 1869 začala platit povinná školní osmiletá docházka. V té době jsme byli součástí Rakouska – Uherska a chodit do školy se stalo pro každé dítě povinností. Až do okupace v roce 1938 /před podpisem Mnichovské dohody/ obyvatelstvo tvořili Němci, Češi, Maďaři, Poláci, Ukrajinci, Rumuni a další. Tudíž několik století žili Češi a Němci pospolu. Tak tomu bylo i Mankovicích. Těžko se udržovaly jen německé školy. Byla zřizována školní místa i se smíšenou populací německou a českou a stále více vznikala potřeba založit školu také pro děti mluvící česky.
Od roku 1926 působila v obci také Státní menšinová škola obecná na čp. 75, v místní části „Baráky", dnes bílý jednopatrový dům s výhledem na vlakové nádraží. Podrobné zápisy, materiály či dějiny této školy nemáme, mnohé lze však vyčíst z třídních výkazů, které se dochovaly.
Škola byla jednotřídní, kam docházely také děti z Vražného. Správcem školy a třídním učitelem ve školním roce 1926/27 byl Alois Matěj, učitel náboženství byl Václav Tylčer a učitelka ženských ručních prací M. Hůlková /celé křestní jméno není v třídním výkazu uvedeno/. V dalších letech se střídali učitelé. Správce školy, v třídnici nazván třídní učitel, zůstal až do roku 1938 Alois Matěj.
Dle prvního třídního výkazu z roku 1926 bylo přítomno ve škole 1. září 13 žáků, z toho 8 chlapců a 5 děvčat. Počet žáků se během roku měnil. Buď se rodiny stěhovaly nebo se dost často přecházelo z české do německé školy a naopak. Bylo to způsobeno národnostní politikou, posilováním české menšiny po roce 1918 a dalšími důvody. Na konci školního roku měla třída 15 žáků. Děti, které do školy docházely, byly převážně z Mankovic, kromě dvou sourozenců z Dolního Vražného. Další roky vypadaly podobně, jména žáků se ale často měnila z důvodu častého stěhování apod. Je ale důležité říci, že škola byla JEDNOTŘÍDNÍ, tzn. že v jedné třídě se učily děti, jejichž věkový rozdíl činil i 8 let.
U velké většiny dětí z Mankovic se objevuje adresa bydliště Mankovice čp. 42. Jde o poplužní dvůr „Meierhof“, kdysi sklady potravin, sýpky, chlévy, stodoly a ubytovny pro čeledíny. Kolem roku 1920 zabralo tyto prostory několik českých rodin. Pro nás je Meierhof znám jako vepřín, v současné době firma KUBERG.
Jedná se o bývalý velkostatek. Po vzniku republiky byl jeho majitelem František Honka a jeho syn Vladimír. Dělnici byli ubytováni v budově statku, nějaké samostatné ubikace nepamatuji. Byty byly dost nuzné, vlhké. Tito pracovníci sem byli přivedeni snahou, co nejvíce posílit českou menšinu v Mankovicích. Za války chodily české děti z čísla 42 do německé školy.
Mnohé prozradí narození žáka, jeho rodná obec a jeho domovská obec.
Rodná obec: je obec ve které se dítě narodilo
Domovská obec: je obec, kam přísluší otec a ta přecházela automaticky na jeho manželku a děti. Mohla se později, za splnění stanovených podmínek změnit.
Dále se v třídních výkazech objevují klasické informace, jako datum kdy začal do školy docházet "vůbec" a odkdy je žákem zdejší školy, dále také informace o rodičích. Z těchto faktů lze vyvodit další. Nejstarší žák na této škole byl narozen v roce 1913, tedy jeho povinná školní docházka započala v šesti letech. To je v roce 1919. Víme ale, že tato škola v tomto roce ještě neexistovala, tudíž před tím docházel do školy na čp. 73 nebo jinde, pokud se přistěhoval. U takového žáka je proveden zápis, že je VE ŠKOLE VŮBEC od září 1919 a VE ZDEJŠÍ ŠKOLE od 1. září 1926. Podobné záznamy jsou evidovány u většiny dětí, vyjma dvou z nich, které mají uveden rok narození 1920, ve škole VŮBEC od 1. září 1926 a VE ZDEJŠÍ ŠKOLE od 1. září 1926. Tudíž v této české škole započaly tyto děti povinnou školní docházku první třídou a byli vedení v oddělení I. Ostatní děti dle věku a odchozené školní docházky byly vedeny v dalších odděleních, odd. II, odd. III., odd. IV. Protože šlo o školu jednotřídní, všichni ale seděli v jedné třídě.
Lazecký Václav 1920, Pavelková Antonie 1920, Glasar Bohumil 1919, Knispel Arnold 1919, Lazecký Josef 1918, Štusek Josef 1918, Freisler Alois 1917, Poruba František 1917, Štusková Štěpánka 1916, Strbík Štěpán 1915, Buš Karel 1913, Hromada František 1914, Freislerová Božena 1914, Glasarová Marie 1914, Knisplová Markéta 1915, Švajdová Marie 1915
Knispel Evald 1921, Lazecká Ludmila 1921, Románková Anežka 1918, Glasar Bohumil 1919, Knispel Arnold 1919, Lazecký Josef 1918, Lazecký Václav 1920, Řehák Albert 1917, Pavelková Antonie 1920, Strakoš Antonín 1920, Románková Ludmila 1920, Freisler Alois 1917, Poruba František 1917, Štusek Josef 1918, Barošová Ema 1915, Seibertová Jenovéfa 1915, Buš Karel 1913, Strbík Štěpán 1915, Freislerová Božena 1914, Glasarová Marie 1914, Knisplová Marekéta 1915, Štusková Štěpánka 1915, Švajdová Marie 1915, Románek Josef 1913
Glasar Antonín 1921, Pavelka Stanislav 1922, Skýpala Josef 1922, Valchařová Anna 1922, Reimerová Marie 1926, Knispel Evald 1921, Lazecký Václav 1920, Lazecká Ludmila 1921, Pavelková Antonie 1920, Románková Anežka 1918, Románková Ludmila 1920, Glasar Bohumil 1919, Knispl Arnold 1919, Lazecký Josef 1918, Poruba František 1917, Řehák Albert 1917, Seibertová Jenovéfa 1915, Štusková Štěpánka 1916, Švajdová Marie 1915
Štusek Josef, 1918, Slabý Bedřich 1918, Barošová Ema 1915, Glasarová Marie 1914, Knisplová Markéta 1918, Lazecký Amand 1926, Zigmund Josef 1923, Orava Karel 1923, Stančík Antoním 1923, Knisplová Ema 1923, Polcerová Vlasta 1923, Vedlichová Milada 1923, Glasar Antonín 1921, Knispel Evald 1921, Pavelka Stanislav 1922, Stančík Rudolf 1921, Lazecká Ludmila 1921, Románková Anežka 1918, Valchařová Anna 1922, Glasar Bohumil 1919, Knispel Arnold 1919, Lazecký Josef 1918, Lazecký Václav 1921, Kašuba František 1919, Pavelková Antonie 1920, Románková Ludmila 1920, Poruba František 1917, Řehák Albert 1917, Štusek Josef 1918, Stančík Jinřich 1917, Štusková Štěpánka 1916
Alois Ohnheiser 1924, Karel Orava 1923, Jaroslav Románek 1924, Miroslav Valchař 1924, Walter Kahlich 1924, Michal Popelář 1922, Anna Glasarová 1924, Marie Tezzelová 1924, Vlasta Vedlichová 1924, Antonín Glasar 1921, Amand Lazecký 1923, Stanislav Pavelka 1922, Antonín Stančík 1923, Ema Knisplová 1923, Vlasta Polcerová 1923, Anna Valchařová 1922, Milada Vedlichová 1923, Evald Knispel 1921, Václav Lazecký 1920, Rudolf Stančík 1921, Ludmila Lazecká 1921, Antonie Pavelková 1920, Anežka Románková 1918, Ludmila Románková 1920, Bohumil Glasar 1919, František Poruba 1917, Albert Řehák 1917, Jindřich Stančík 1917
Vladimír Honka 1926, Anna Glasarová 1924, Emilie Knisplová 1925, Zdeňka Včelaříková 1925, Štěpánka Gajdicová 1924, Valter Kahlich 1924, Amand Lazecký 1923, Alois Ohnhäuser 1924, Karel Orava 1923, Jaroslav Románek 1924, Miroslav Valchař 1924, Ema Knisplová 1923, Vlasta Polcerová 1923, Marie Tezzelová 1924, Milada Vedlichová 1923, Vlasta Vedlichová 1924, Antonín Glasar 1921, Evald Knispel 1921, Stanislav Pavelka 1922, Ludmila Lazecká 1921, Anežka Románková 1918, Anna Valchařová 1922, Antonie Pavelková 1920, Ludmila Románková 1920, Bohumil Glasar 1919, magdalena Gajdicová 1920
Josef Macháček 1926, Josef Matlák 1926, Josef Mužík 1926, Bedřiška Polcerová 1926, Anna Závěšická 1926, Vladimír Honka 1926, Walter Kahlich 1924, František Kopeček 1926, Alois Ohnäuser 1924, Karel Orava 1923, Jaroslav Románek 1924, Miroslav Valchař 1924, Štěpánka Gajdicová 1924, Anna Glasarová 1924, Emilie Knisplová 1925, Marie Tezzelová 1924, Zdeňka Včelaříková 1925, Vlasta Vedlichová 1924, Štěpánka Chromečková 1923, Bohumil Glasar 1919, Evald Knispel 1921, Václav Lazecký 1920, Magdalena Gajdicová 1920, Ludmila Lazecká 1921, Ludmila Románková 1920
Hugo Kahlich 1927, Josef Kottas 1927, Ladislav Chrastina 1927, Marie Macháčková 1927, Vlasta Porubová 1927, Vladimír Honka 1926, František Kopeček 1925, Josef Macháček 1926, Josef Mužík 1926, Štěpánka Gajdicová 1924, Emilie Knisplová 1925, Bedřiška Polcerová 1926, Zdeňka Včelaříková 1925, Anna Čubová 1925, Walter Kahlich 1924, Amand Lazecký 1923, Alois Ohnäuser 1924, Karel Orava 1923, Jaroslav Románek 1924, Miroslav Valchař 1924, Adolf Šuba 1923, Ema Knisplová 1923, Vlasta Polcerová 1923, Marie Tezzelová 1924, Milada Vedlichová 1923, Vlasta Vedlichová 1924, Václav Lazecký 1920, Josef Frank 1920, Magdalena Gajdicová 1920, Ludmila Lazecká 1921, Ludmila Románková 1920, Anna Valchařová 1922
Miroslav Škrabal 1928, Jaroslav Tezzele 1928, Ladislav Chrastina 1927, Hugo Kahlich 1927, Josef Kotas 1927, Josef Macháček 1926, Josef Mužík 1926, Marie Macháčková 1927, Bedřiška Polcerová 1926, Vlasta Porubová 1927, Ludmila Maňáková 1926, Vladimír Honka 1926, Waletr Kahlich 1924, Alois Ohnhäuser 1924, Karel Orava 1923, Jaroslav Románek 1924, Miroslav Valchař 1924, Anna Čubová 1925, Štěpánka Gajdicová 1924, emilie Knisplová 1925, Zdeňka Včelaříková 1925, Vlasta Vedlichová 1924, Marie Tezzelová 1924, Anežka Maňáková 1923, Adolf Čuba 1923, Ludmila Lazecká 1921, Anna Valchařová 1922
Josef Knispel 1929, František Maria Václav Lazecký 1929, Jarosdlav Maňák 1929, Vladimír Vícha 1929, František Fárek 1929, Vlastimila Honková 1929, Ladislav Chrastina 1927, Hugo Kolich 1927, Miroslav Škrabal 1928, Jaroslav Tezzele 1928, Marie Macháčková 1927, Vlasta Porubová 1927, Josef Macháček 1926, Josef Mužík 1926, Robert Vaněk 1925, Štěpánka Gajdicová 1924, emilie Knisplová 1925, Elfrida Krampotová 1925, Ludmila MaŃáková 1926, Bedřiška Polcerová 1926, Štěpánka Rohledrová 1924, Gertruda Vaňková 1924, Karel Orava 1923, Miroslav Valchař 1924, Anežka Maňáková 1923, Marie Tezzelová 1924, Anna Valchařová 1922
Albín Frydrych 1930, Oldřich Navrátil 1930, Artur Hausner 1924, Amanda Krampotová 1930, Helga Anna Vaňková 1930, František Fárek 1929, Josef Knispel 1929, František maria Václav Lazecký 1929, Jaroslav Maňák 1929, Miroslav Škrabal 1928, Jaroslav Tezzele 1928, Vladimír Vícha 1929, Vlastimila Honková 1929, Vlasta Porubová 1927, Hugo Kolich 1927, Josef Macháček 1926, Josef Mužík 1926, Oskar Schneider 1925, Oto Hausner 1925, Marie Macháčková 1927, Ludmila Mňáková 1926, Bedřiška Polcerová 1926, Robert Vaněk 1925, Karel Orava 1923, Štěpánka Gajdicová 1924, Emilie Knisplová 1925, Elfrida Krampotová 1925, Anežka Maňáková 1923, Mare Tezzelová 1924, Gertruda Vaňková 1924
Josef Janeček 1931, Věra Bušová 1931, Marie Oravová 1931, Jiřina Tezzelová 1931, Věra Bušová 1931, Albín Frydrych 1930, Josef Knispel 1929, František Maria Václav lazecký 1929, Oldřich Navrátil 1930, Radomil Bolcek 1929, Vlastimila Honková 1929, Vlasta Porubová 1927, Helga Anna Vaňková 1930, Marie Šrámková 1929, Hugo Kolich 1927, Miroslav Škrabal 1928, Jaroslav Tezzele 1928, Marie Macháčková 1927, Oskar Schneider 1925, Marie Tezzelová 1924
Pozn. Přeškrtnuté jméno znamená, že byl žák v třídnici po celé straně diagonálně přeškrtnut a u něj poznámka, že se přestěhoval nebo vystoupil ze školy.
Pohyb žactva, tedy vstupy do školy a výstupy ven se písemně zaznamenávaly do třídní knihy. Obvykle šlo o přistěhování nové rodiny do Mankovic nebo odstěhování se z obce. Zapisovalo se i zapůjčování knih a inventář.
Každý rok se prováděla "inventura majetku" v podobě, jak ji známe dnes. Jen seznam byl mnohem kratší, takže stačilo otevřít třídní knihu a do tabulky perem vepsat množství konkrétního inventáře...
1 kalamář, 1 miska na psací potřeby, 1 teploměr, 1 plivátko, 2 lopatky a pohrabáč, 1 truhlík na uhlí, 15 lavic pro 34 žáků, 1 katedra-stůl, 1 tabule, 1 stolek s nádrž. na vodu, 1 koš proutěný, 1 stojan na mapy, 1 obraz prezidenta republiky, 1 rámeček na rozvrh hodin
V každé třídní knize se denně zapisoval obsah výuky, kterou učitel s žáky probíral, zápis musel být proveden v každém předmětu.
Náboženství, Občanská nauka a výchova, Čtení, Prvouka, Mluvnice a pravopis, Sloh, Zeměpis, Dějepis, Přírodozpyt, Počty s měřictvím, Psaní, Zpěv, Ruční práce výchovné, Tělesná výchova. Školní rok byl ukončen 27. června 1927, podepsán Alois Matěj, třídní učitel.
Z poznámek učitele můžeme vyčíst mnohé nejen o dítěti, ale i o rodině. Kromě prospěchu nebo častém stěhování také o absenci, nemocech či chování dítěte. Je zcela zřejmé, že děti před sto lety žily ve zcela jiných životních podmínkách, než je tomu dnes.
Do zdejší školy přišel 22. 4. 1927
Odmlouvá a vzdoruje
Chování jeho je zarputilé
Nenapravitelný. Chování hrubého
20. 9. 1926 odešel do Bernartic
26. 9. 1926 se přistěhovala ze Studénky
Následkem angl. nemoci a křivice tělesně a duševně slabá
Pro neznalost vyučovacího jazyka neklasifikován
Lže a podvádí. Se Strbíkem spálili Glasarův katechismus
Střílel kamením na drůbež
Lže, nenapravitelný, odmlouvá
Ukradl u pana Kopečka pera
Se Šustkem spálili školní katechismus
Ukradl u Glasarů 18 Kč
Přistěhovala se 5. 11. 1928 z Lešné
Přestěhovala se 5. 3. 1929 do Palačova
Neposlušný a rozpustilý. Rád se bije a dělá ve třídě hluk a křik. Dává špatný příklad ostatním
Žák měl špinavou tabulku, a proto učitel nařídil, aby si rámeček přes čtvrtek umyl. V pátek oznámil chlapec, že matka říkala:Ty si nesmíš tabulku mýti a nedovolila mu, aby ji mohl umýti
V obchodě ukradl rohlík
V prázdniny měl tyfus břišní
Lže. Ukradla listy na kreslení
Lže a krade. Velmi zpustlý, vinu nese matka.
Velmi lenivý, Náchylný ke lži a krádeži
Slabomyslný
Trpí podvýživou
Chodí velice špinavá. Dne 6. 5. byla poslána se umýti a utekla ze školy
Zapaloval chlévy
Mluví velmi sprostě
Půjde do měšťanské školy do Fulneku
Když se jí něco ve škole nelíbí, ihned uteče domů
Velmi nečistá. Když se má ve škole umýti, rodiče ji navedli, aby vždy utekla
Vstoupí do měšťanské školy ve Vítkově
Chodil před tím do německé školy
Přestoupí do reál. gymnázia v Orlové
Od 20. 5. do 9. 6. slintavka a kulhavka – omluvena zameškaná docházka
Od 3. 5. do 7. 6. zameškáno pro slintavku a kulhavku
Od 20. 4. byla mu návštěva školy zakázána pro slintavku a kulhavku. 10. 5. opět nastoupil do školy
V roce 1938 se velmi často opakuje záznam, že dítě bylo omluveno za absenci pro slintavku a kulhavku. Pamětník Karel Gold k tomu sděluje: "Matně si ji pamatuji. Jak dlouho trvala karanténa nevím. Vím že se nechodilo nějakou dobu do školy. Uličky k usedlostem byly vysypávány vápnem, neodváželo se mléko. Kolik zvířat a usedlostí bylo postihnuto nevím. Člověk neonemocněl, ale byl přenašečem viru. Při kontaktu lidí s nemocnými zvířaty se musely dodržovat určitá pravidla, např. vstup do usedlosti a stájí dezinfikovat apod."
Česká škola byla jednotřídní. Ti schopní odcházeli po čtvrtém nebo pátém ročníku na českou měšťanskou školu do Vítkova. /Z důvodu naplnění potřebného počtu žáků z širokého okolí/. Zda byla při české škole v Odrách měšťanská škola a od kdy, mi není známo. Lidi, které jsem znal, jezdili do měšťanské školy do Vítkova. Vzpomíná pan Karel.
Farář Rudolf Horák vyučoval náboženství i za války. Jeho otec byl Čech, matka Němka. O povolení návštěvy chodit do vyučováni náboženství se za války muselo písemně žádat. Rudolf Horák učil i mne. Při mších měl ale zákaz kázat, později odešel se svými farníky s posledním transportem do Německa. Vzpomíná pan Karel.
Česká menšinová škola se zavřela s ukončením školního roku 1937/1938. V září 1938, politickými událostmi, už škola nebyla otevřena. Za okupace byla škola jen německá na čp. 73, vyučovalo se jen v německém jazyce. Dne 19. března 1945, vlivem válečných události, bylo ukončeno vyučování veškeré. Po ukončení války, od školního roku 1945/1946, přesně 1. září 1945 se otevřela Obecná škola na čp. 73 a vyučovalo se jen česky. Německé děti, které ještě asi rok po válce žili se svými rodiči v Mankovicích, již školu navštěvovat nemohly, a to až do odsunu německého obyvatelstva.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Karel Gold, pamětník, konzultace
Kroniky obce Mankovice
Státní okresní archiv v Novém Jičíně, třídní výkazy z roku 1926 – 1938