Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
Mankovice
První zmínka o umístění školní budovy na dnešním čp. 73 v Mankovicích pochází z roku 1663, ale první zmínka o mankovické škole jako takové byla zaznamenána už v roce 1547, kdy oderský kantor Hans Hofmann přešel z Mankovic do Oder, kde si koupil domek a učil zde děti.
Foto: Škola v roce 1900, archiv SOKA Nový Jičín
První zmínka o umístění školní budovy na dnešním čp. 73 v Mankovicích pochází z roku 1663, ale první zmínka o mankovické škole jako takové byla zaznamenána už v roce 1547, kdy oderský kantor Hans Hofmann přešel z Mankovic do Oder, kde si koupil domek a učil zde děti.
Vzdělávání ve školách procházelo po staletí mnoha změnami, především školními reformami. Do roku 1945 byla v Mankovicích na čp. 73 Německá obecná škola, od 1. září 1945 Obecná škola, od roku 1949 Národní škola a od roku 1961 Základní devítiletá škola, a to až do roku 1974, kdy se přestala psát historie školy na této budově. Děti od září 1974 již nastoupily do školy nové v centru obce.
Na škole se vystřídalo nespočet učitelů, mnozí z nich učili v Mankovicích i desítky let, v roce 1792 Mathias Waschak 46 let, poté jeho syn Franz Waschak přes 30 let, Josef Langer, který nechal v roce 1875 rozšířit školní budovu o jedno patro, působil na mankovické škole 26 let a následně jeho zeť Johann Schnürch setrval 36 let. V roce 1919 začal učit v mankovické škole Paul Broßmann, který zde působil s přestávkou vojenské služby až do srpna 1944. Posledním řídícím učitelem na škole v Mankovicích do konce války byl Adolf Pauler, který ve funkci působil od 1. září 1924 do roku 1945.
Po válce, v roce 1945, se stal řídícím učitelem v Mankovicích Jaroslav Havel. Na škole učil 20 let, až do roku 1965. Za jeho působení, v roce 1960, dosáhla škola historicky nejvyššího počtu žáků, a to 122. Po něm se ujala funkce ředitelky školy Věra Adamcová a dějiny školy na čp. 73 uzavřela v červnu 1974 ředitelka Marta Dohnalová, která v září téhož roku přešla jako ředitelka do nově otevřené školy v centru obce.
První zmínka o mankovické škole pochází z roku 1547. V rozsáhlé práci "Dějiny města a soudního okresu Odry" se autor Anton Rolleder zmiňuje o mankovické škole v souvislosti s oderským kantorem Hansem Hofmannem, který přešel jako kantor z Mankovic do Oder, kde si v roce 1547 koupil domek a učil zde děti. Můžeme tedy říci, že toto je vůbec první zmínka o škole v Mankovicích! Stalo se tak po koncilu v italském Tridentu, který svolal Papež III. a uložil zde biskupům, aby na všech farách byly děti vyučovány alespoň o nedělích a ve dny sváteční a to pravdám víry a poslušnosti k Bohu. Tento historický odraz zaznamenal ve své knize Spuren von Mankendorf /Stopy v Mankovicích/ také PhDr. Dr. Ulf Broßmann.
Nejdříve tedy šlo o vzdělávání náboženství, učilo se převážně na farách a vzdělávali se jen chlapci a to jen z lepších rodin.
Pokud se odrazíme od prvního učitele Hanse Hofmanna, tak v pořadí druhý učitel v byl Georg Jaschke. Na škole učil v letech 1572 do roku 1618.
Školství nejen u nás, ale v celé Evropě ovlivnil jeden z nejvýznamnějších českých myslitelů, pedagog a spisovatel Jan Amos Komenský /1592 – 1670/. Byl tvůrcem originální pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se teorií výchovy, vzdělávání, postupy, cíli a metodami vyučování. Sám sepisoval originální učebnice, jazykové příručky či encyklopedické spisy. Je považován za zakladatele moderní pedagogiky a do našeho povědomí se zapsal jako Učitel národů. Ale ne všechny jeho didaktické zásady bylo možné ihned převést na běžného školního učitele, který neměl výcvik, žádnou školní metodiku, neměl učební osnovy. Výuka byla závislá především na znalostech příslušného učitele. Také nebyla povinná školní docházka a škola byla často vnímána jako zdržování dětí od pomocných prací doma a na polích.
V roce 1629 – 1634 byl učitelem v Mankovicích Martin Popp, od roku 1635 Martin Schuben. Byl to první katolický učitel. Vůbec první zmínka o umístění školní budovy v Mankovicích na čísle popisném 73 /dnešní obecní úřad/ pochází z roku 1663. Kolem roku 1700 vyučoval v Mankovicích Michel Kunk. Víme, že v roce 1752 byl v Mankovicích pouze jeden učitel, ale jeho jméno není známo, mankovickou školu navštěvovaly také děti z jiných okolních vesnic.
V roce 1774 přichází velký převrat v oblasti školství. Dne 6. prosince 1774 vydává Marie Terezie, arcivévodkyně rakouská, uherská a česká královna, Všeobecný školní řád. Zde se poprvé v historii objevil zájem státu na vzdělávání veškerého obyvatelstva, to je také prostých lidí a děvčat. Ty ale prakticky až do roku 1780 do škol nedocházely. Teprve v tomto roce byly zřízeny v některých městech první dívčí třídy, až později vznikaly třídy smíšené. Všeobecný školní řád vyzýval rodiče, aby své děti ve věku od 6 do 12 let posílali do školy, stanovoval také hromadnou výuku, což byla v té době výrazná novinka, neboť do té doby převažovala v praxi výuka individuální. Bylo proto důležité na tyto změny připravit také učitele. Marie Terezie pozvala odborníka na školství, školského reformátora Johanna Ignaze Felbigera. Ten sepsal Methodní knihu, která byla učitelům hlavním rádcem prakticky po celou čtvrtinu století. Byla v mnohém poznamenána myšlenkami J.A.Komenského, ale protože Komenský byl v přísné katolické habsburské monarchii považován za protestanta /evangelík-biskup Jednoty bratrské/, nebyly jeho myšlenky tolik známy. Často se diskutuje o tom, zda je rok 1774 považován za zavedení povinné školní docházky, když panovnice „jen“ vyzvala rodiče, aby děti do škol posílali. Protože se přání královny považovalo za zákon, tudíž je rok 1774 opravdu spojován s touto povinností, i když víme, že někteří tuto možnost využili okamžitě, někteří až později. Můžeme tedy říci, že Marie Terezie položila základy povinné školní docházky, tehdy šestileté.
Začátkem 18. století byl v Mankovicích učitelem Josef Flach, poté jsou známa jména učitelů Otto Dworský a Franz Voitle, v roce 1784 Christian Kreyssel. V roce 1785 bylo v okrese Odry celkem 12 škol. V té době učil v Mankovicích Michael Kreyssel.
Po smrti Marie Terezie, v roce 1780, nastoupil na trůn její syn Josef II. /král 1780-1790/. Jeho cílem bylo podřídit vzdělávací systém státní moci. Za své vlády zřídil funkci krajských školních komisařů. Tímto nařízením stát převzal dozor nad školami. Úředníci dohlíželi na stav a údržbu škol svého území, podporovali školní docházku mládeže, starali se o vzdělávání učitelů a o jejich plat. V roce 1786 Josef II. přesunul prázdniny z měsíců září a říjen na červenec a srpen, neboť v podzimních měsících bylo hodně práce v terénu a bylo třeba, aby děti pomáhaly. Ulf Broßmann píše ve své knize, že učitelé na Tři krále obcházeli hospodářské usedlosti, nakreslili na dveře dva kříže a písmena K+B+M a na oplátku dostali chléb, vejce, slaninu nebo mouku. Takto si tehdy přilepšovali ke svému malému platu.
V roce 1792 zemřel v Mankovicích učitel Andreas Hirt a na jeho místo byl doporučen Kašpar Walzel z Veselí, uměl hrát na varhany a měl dobré reference, ale nakonec práci nezískal.
Mathias Waschak učil v Mankovicích 46 let, jeho syn Franz ho v učitelské praxi několik dalších let následoval. Dne 12. listopadu 1792 se stal učitelem v Mankovicích Mathias Waschak. Učitel byl v té době špatně placený. Mathias Waschak se pokusil ještě s dalšími učiteli o zvýšení platu.
Docházka dětí do škol stále vázla. Když v roce 1794 provedl hejtman a krajský školní komisař kontrolu po kraji, zjistil, že všechny děti do školy nedocházejí. Uložil finanční trest a to vyšší školné rodičům za to, když nebudou posílat své děti do školy, chudým dětem opatřil šatstvo. Na základě této školní inspekce byl v roce 1798 vydán dekret o povinnostech školní mládeže, o povinnosti učitelů vést výkaznictví a další povinnosti.
Za učitele Mathiase Waschaka byl v Mankovicích vystavěn nový školní dům pro jednu třídu a to na místě staré budovy č.p. 73. Bylo to v roce 1812. Mankovičtí nekatolíci /věřící, kteří neuznávali papeže v Římě jako hlavu církve/ odmítli přispět na stavbu budovy a stěžovali si. Stížnost byla ale v roce 1813 zamítnuta a museli přispět také, protože bylo umožněno jejich dětem dobrovolně chodit do školy. V té době byly v mankovické škole dvě oddělení 40 + 46 žáků, výuka probíhala dopoledne a odpoledne.
Dne 9. října 1815 byl zřízen nový systém financování celého školského systému. Plat učitelů byl zvýšen. V roce 1817 byla v Novém Jičíně zřízena instituce spojená s přípravou učitelů. Jak dlouho tento institut fungoval, není známo. Školení se konalo během letních prázdnin. Učitelé pak mohli učit po absolvování 3 – 6 měsíčního kurzu, který byl ukončen závěrečným testem. To zůstalo až do roku 1869.
Neexistoval žádný limit odchodu učitelů ze služby. Učitelé pracovali, dokud nezemřeli. Pro svůj věk 76 let a tělesnou slabost postoupil Mathias Waschak svou aktivní učitelskou službu svému synovi. Učitelem byl 56 let, z toho v Mankovicích 46 let. Jeho syn Franz Waschak převzal mankovickou školu v roce 1834. V Mankovicích učil až do 22. prosince 1867, kdy zemřel.
Po něm byla škola předána Josefu Langerovi, který nastoupil do školy v Mankovicích 15. února 1868. Josef Langer se narodil 27. března 1832, od roku 1849 byl školním asistentem, poté stálým učitelem.
Foto: Josef Langer, řídící učitel, archiv Ulf Broßmann
V roce 1869 nastala opět velká změna ve školství. Začala platit povinná osmiletá školní docházka. Přesně 14. května 1869 ji v tehdejším Rakousku-Uhersku zavedl velký říšský zákon, tzv. Hasnerův zákon podle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera. Ten upravil třeba i počet dětí ve třídách nebo vzdělání samotných pedagogů. Děti už se tak neučily jen číst, psát a počítat. Začaly se vyučovat předměty jako zeměpis nebo dějepis. V důsledku zákona se pak zrušily i tělesné tresty. Rodičům byly ukládány tresty vězení, když do školy děti neposílali. Od 1. ledna 1871 se stanovily zásady pro platy učitelů. Také učiteli Mankovic se stanovil plat podle přiřazení mankovické školy. Zavedení povinné školní docházky pro děti 6 – 14 let se stalo pro mnohé rodiče nesnesitelné, poněvadž děti byly potřeba na práce v hospodářství, především pást hospodářskou zvěř. Od 1. srpna 1873 byla mankovická škola zařazena do II. učitelské třídy a tomu byl přizpůsoben plat učitele.
Škola trpěla i nadále nedostatkem místa, regulovaly se počty žáků. Učitel Josef Langer nechal přestavět školu, rozšířil ji, bylo přistavěno 1. patro. Stavba byla dokončena 20. října1875. Vybavily se obě učebny, nakoupily se pomůcky, mohlo se již vyučovat ve dvou učebnách.
To však vyžadovalo dva učitele. Dne 7. září 1879 přichází do Mankovic Rupert Winopal jako učitelský učedník. Josef Langer se stal vedoucím učitelem 1. března 1880. V roli druhého učitele se vystřídali Ferdinand Klein, Karl Unger, Johann Schnürch, který se později oženil s nejmladší Langerovou dcerou a stal se ředitelem mankovické školy. Přesný rok není znám. Josef Langer zemřel 10. listopadu 1922 v Mankovicích na č.p. 73, napsal mankovickou školní kroniku.
K 31. prosince 1900 bylo v Mankovicích 746 obyvatel. Z nich 645 umělo číst a psát, 4 uměli jen číst a 97 neumělo ani číst ani psát. To ukazuje na vysokou kvalitu mankovické školy. Od listopadu 1901 byli učitelé financováni ministerstvem financí. Základní plat byl rozdělen do platových tříd. Podle platové třídy dostával učitel plat. Např. náš Johann Schnürch byl veden jako nekvalifikovaný učitel a byl mu přidělen plat 120 K. Od 11. února 1901 byla v Mankovicích pomocná učitelka Aloisia Willnauer, která zůstala až do 12 dubna 1906.
V roce 1902 se vše připravovalo pro vytvoření školní zahrady. Učitelé se inspirovali snahami pěstitelů ovoce a zeleniny. Byly vytvořeny cesty, drenáže, nádoby na vodu, vysázeny ovocné stromy. Dne 4. září 1905 byla do Mankovic převedena učitelka Florentina Friedrich, která zůstala do 28. dubna 1915. Dne 27. dubna1906 se Johann Schnürch přesunul do 2. platové třídy s 1800 K a dostal i další příspěvky.
Dne 26. srpna 1906 navštívil mankovickou školu rakouský arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský /1872-1942/. V době, kdy navštívil naši školu, byl velitelem 93. pěšího pluku. Tehdy bylo Kravařsko /Kuhländchen/ a jeho okolí příhraniční oblastí Slezska (Německá říše), Polska, Ukrajiny. Protože to vždy nebyli přátelští sousedé, bylo prováděno vojenské cvičení, aby byli vojáci připraveni na jejich případné ataky. Během cvičení byli ubytováni ve vesnicích. Žili společně se sedláky, kteří se o ně starali. V roce 1906 byl v Mankovicích umístěn 93. pěší pluk. Kde byl arcivévoda ubytován, se lze jen domnívat, ale předpokládá se, že na rychtě, v domě č. 1, tento dům byl největší, nejkrásnější, nejbohatší a také pro vesnici nejdůležitější. Protože se mankovičtí obyvatelé museli starat o pluk, arcivévoda se jim revanšoval a poděkoval svou návštěvou mankovické školy. Arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský osobně reprezentoval samotného císaře. Pro učitele a děti bylo velkou ctí, že tato císařská suverenita navštívila školu v Mankovicích, taková návštěva byla velmi vzácná. Až do konce první světové války byli všichni Mankovjané loajální k císaři. To trvalo ještě po dobu T.G. Masaryk, až do roku 1935, kdy odešel z funkce.
Školní budova byla v období srpen až září 1906 rekonstruována, nápis „Volksschule“ – škola, byl zlacený a pro ředitele byla zřízena kuchyň. Na místo učitelky Aloisie Willnauer nastoupila od 15. září 1910 Martha Tobiasch. Na škole také učila Elisabeth Friedrich, hrála na varhany. V roce 1911 došlo k obnově okapů, v roce 1912 byla rozšířena okna ve spodní třídě a v kanceláři ředitele. Kvůli přeplněnosti 2. třídy s 69 dětmi, byly zakoupeny tři dvousedadlové lavice.
Protože se Elizabeth vdala, byla odvolána z funkce, povoleno učit bylo pouze neprovdané učitelce. Následovala svého muže a v roce 1993 zemřela. Řídící učitel Schnürch odešel z funkce ředitele 23. března 1916. Vedení školy převzala Martha Tobiasch. V roce 1916 působila v Mankovicích jako pomocná učitelka Berta Zimmer až do 21. prosince 1918. V roce 1918 známe jméno učitelky ženských ručních prací Marie Steiner, na místo pomocné učitelky Berty Zimmer přišla 7. ledna 1919 pomocná učitelka Franz Futschik. Po ní přišel jako druhý učitel Rudolf Keilich, který zůstal až do července 1921.
Dne 1. dubna 1919 začal učit v mankovické škole Paul Broßmann, otec autora knihy „Spuren von Mankendorf“, Ulfa Broßmanna. Stal se pomocným učitelem v mankovické škole, měl zkoušky ve Troppau /Opavě/ 13. listopadu 1918.
Dne 1. června 1920 se měla Martha Thobiasch stěhovat z Mankovic, ale nakonec zůstala. Vzhledem k tomu, že byla hodně nemocná, převzal funkci vedoucího učitele 30. září 1920 opět Johann Schnürch.
V roce 1921 nastoupil Paul Broßmann šesti měsíční vojenskou službu. Od té doby učila na mankovické škole studentka Martha Matusch. Po vojenské službě se Paul Broßmann vrátil zpět do Mankovic a byl zařazen již jako samostatný odborný učitel bez určení trvalého pracovního místa. Když Martha Tobiasch opustila kvůli nemoci školu, 20. února 1923, stal se Paul Broßmann 18. února 1923 jejím nástupcem a 23. února 1923 se stal stálým učitelem.
Foto: 1. třída, 1. – 3. ročník s učitelem Paulem Broßmannem ve školním roce 1927-1928, archiv Ulf Broßmann
O prázdninách v roce 1923 byla budova školy renovována. Od 1. března 1924 do 31. srpna 1924 byl výpomocným učitelem Josef Teichmann. Když vedoucí školy (řídící učitel) Schnürch ze zdravotních důvodů 28. června 1924 ze školy odešel, převzal Paul Broßmann již 1. května 1924, v zastoupení, vedení školy, a to do doby, než byl 1. září 1924 dosazen Adolf Pauler z Ratkova jako vedoucí školy do Mankovic. Předtím byl Adolf Pauler učitelem v Kaménce.
Bývalý vedoucí školy a řídící učitel na odpočinku Johann Schnürch, zemřel 8. dubna 1925 ve věku 57 let. Za 36 let své úspěšné činnosti se zasloužil o vzdělávání mládeže Mankovic a o spolkovou činnost. Protože učitel Pauler byl na dočasné dovolené, přišla Marie Matusch od 15. února do 30. června 1927. Dne 12. října 1928 byl Adolf Pauler jmenován nadučitelem (řídícím učitelem) a vedl školu do konce války.
Německá obecná škola v Mankovicích byla dvoutřídní, každá třída měla dvě oddělení.Po čtvrté nebo páté třídě se po přijímacích zkouškách odcházelo do měšťanské školy buď do Oder nebo Suchdolu. Velmi schopní, kteří si to finančně mohli dovolit, odcházeli na Gymnázium do Nového Jičína. Někteří rodiče na návštěvě děti vyšší školy netrvali a ponechávali děti v měšťance až do osmé třídy. Náboženství vyučoval farář Rudolf Horák, a to i za války. Jeho otec byl Čech, matka Němka. O povolení chodit do hodin náboženství se za války muselo písemně žádat. Se svými farníky odešel Rudolf Horák s posledním transportem do Německa. Vzpomíná Karel Gold.
Vlivem válečných událostí s postupující frontou, skončilo 19. března 1945 vyučování v Mankovicích a celé naší oblasti. Obnoveno bylo až zahájením školního roku 1945/1946 a to jen českým dětem. Německé děti do odsunu 1946 do školy chodit nesměly.
Škola sloužila i po válce dále svému účelu. Dne 1. září 1945 byla založena na čp. 73 Obecná škola, začalo se vyučovat jen česky. Novým řídícím učitelem se stal Jaroslav Havel. Spolu s rodinou přišel z Měrkovic, kde učil. Když byl vyhlášen nábor na osídlení pohraničí, rozhodla se celá rodina odejít do Mankovic. Nejdříve bydlela rodina v budově školy, později se přestěhovala do domku na Samotě.
V roce 1949 vyšel nový školský zákon, který přinesl mnoho změn v organizaci školství. Významnou změnou byla školní docházka prodloužena do 15 let a 4. třída měšťanské školy se stala pro všechny žáky povinná. Změněn byl i název školy. Dosavadní obecná škola byla nazvaná národní školou, měšťanská škola nově pojmenovaná jako škola střední. Všichni vedoucí škol dostali jméno ředitel u všech typů škol. Byla změněna i náplň učebních osnov, náboženství se stalo nepovinným předmětem.
V mankovické škole se vystřídalo několik učitelů, mezi nimi Josef Jalůvka, Marie Pluhařová, Karel Rýdl, Elfr. Horáková, Danuše Koruňáková, Vladimír Zdráhal, Olga Stepaňuková, Danuše Velechová, Dorota Šimečková, Adolf Sattek, Zdeňka Odolánová, Zdeněk Jakůbek, Anežka Poppová, Marta Dohnalová, Božena Pospíšilová a další. V roce 1954 se poprvé objevilo jméno učitelky Růženy Kozlové, později Lukšíkové, která sice v roce 1959 opustila tuto školu, ale dnes již víme, že se do Mankovic vrátila v roce 1975 jako ředitelka, a to do nově vybudované školy v centru obce. V roce 1960, kdy byl ředitelem školy Jaroslav Havel, měla Národní škola v Mankovicích celkový počet žáků 122.
V roce 1961 vstoupil v platnost nový školský zákon, podle kterého bylo upraveno školství v celé Československé republice. Osmiletá školní docházka byla prodloužena na 9 let. Byly změněny názvy škol a mnohé dostaly novou strukturu a náplň. Název národní škola byl změněn na základní devítiletá škola s 1. – 5. postupovým ročníkem.
Jaroslav Havel opustil jako ředitel naši školu po těžké nemoci v roce 1965. Místo něj, od 1. září 1965, nastoupila jako ředitelka ZDŠ Věra Adamcová. V naší škole byla ředitelkou do června 1971, po ní se ujala vedení školy dosavadní učitelka Marta Dohnalová.
Dějiny školy na čp. 73 uzavřela jako ředitelka školy Marta Dohnalová, a to 28. června 1974, kdy společně s učitelkou Boženou Pospíšilovou rozdala závěrečné vysvědčení 52 dětem. V září 1974 už jako ředitelka nastoupila do nově otevřené školy na čp. 140.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder
Karel Gold, pamětník
Kroniky obce Mankovice
