Obec Mankovice
Mankovice

Růžena Lukšíková, 1933 – 2022

16 let ředitelka ZDŠ, ZŠ Mankovice, 1975 – 1991

Růžena Lukšíková, rozená Kozlová se narodila dne 2. prosince 1933 v Ostrově nad Oslavou rodičům Františkovi a Terezii Kozlovým. Tatínek František, byl synem Františka Kozla rolníka v Bohdalci, maminka Terezie, rozená Kůpová.


Foto: Růžena Lukšíková se svou milovanou Anetkou, archiv Martina Lukšíková

 

Růžena Lukšíková, 1933 – 2022 

16 let ředitelka ZDŠ, ZŠ Mankovice, 1975 – 1991

Růžena Lukšíková, rozená Kozlová se narodila dne 2. prosince 1933 v Ostrově nad Oslavou rodičům Františkovi a Terezii Kozlovým. Tatínek František, byl synem Františka Kozla rolníka v Bohdalci, maminka Terezie, rozená Kůpová byla dcerou Františka Kůpy, domkaře z Ostrova. Rodiče byli oddáni 20. února 1928 v Ostrově nad Oslavou, měli celkem dvanáct dětí, dvě z toho zemřely. Růžena se narodila jako sedmé dítě.

Základní vzdělání absolvovala malá Růžena v letech 1939 – 1944 v Ostrově nad Oslavou, v roce 1944 nastoupila na měšťanskou školu v Radotíně nad Oslavou a v září 1948 na Gymnázium v Novém Městě na Moravě. Poslední ročník 1951/1952 absolvovala ve 4. B třídě společně s dvaceti šesti studenty, šest z nich byla děvčata. Úspěšně odmaturovala v prvním termínu dne 7. června 1952 a to v předmětech český jazyk, ruský jazyk, matematika a dějepis.

Škola Brantice 2 roky

Na své první učitelské místo, v září roce 1952, nastoupila Růžena Kozlová jako třídní učitelka do Národní školy v Branticích, kde učila 2 roky, do června 1954.

Škola Mankovice 4 roky

Ve školním roce 1954/1955 pracovala jako učitelka Národní školy v Mankovicích na čp. 73. Ředitelem školy byl Jaroslav Havel. Ihned se začala angažovat i ve veřejném životě. Ve volbách 1954 byla do MNV /místního národního výboru/, zvolena do Školské a kulturní komise, stala se také členkou redakční rady místního rozhlasu a angažovala se ve výboru ČSM/Českého svazu mládeže/. V obci vedla besedy o knihách, s dětmi secvičovala kulturní programy, vedla lidovou knihovnu. Škola na konci 50. let byla nejaktivnější složkou v obci, v obecní kronice se píše, že hlavní kulturní akce v obci byla díla učitelů a žáků Národní školy.

V Mankovicích poznala svého budoucího manžela Lubomíra Lukšíka /1933/, který žil se svými rodiči na čp. 8. Provdala se za něj 19. listopadu 1956 . V prosinci 1957 se jim narodil syn Lubomír.

Škola Odry 2 roky

V roce 1958 požádala Růžena Lukšíková o přeložení do školy v Odrách. Její manžel Lubomír tam pracoval jako úředník v Optimit Odry. Růžena tam nastoupila na učitelské místo, 1. září 1958 se stala třídní učitelkou 4. A, měla 39 žáků. Ve školním roce 1959/1960 byla třídní učitelka 1. ročníku s 37 žáky.

Škola v Luboměři 15 let /1960 – 1975/

Na oderské škole setrvala 2 roky. V roce 1960 se mladá rodina přestěhovala do Luboměře, kde byla Růžena přeložena do místní školy jako ředitelka dvojtřídky. Bylo tak rozhodnuto odborem školství a kultury rady ONV ve Vítkově s platností od 1. září 1960. Jako ředitelka nastoupila po dosavadním řediteli jménem O. Šacha, který byl přeložen na Národní školu do Jakubčovic. Pro Růženu Lukšíkovou tu začal 9. rok ve školství /od roku 1952/. V Luboměři se stala také předsedou osvětové besedy, kronikářem a měla na starosti vedení místního kina. Také její manžel se v obci okamžitě angažoval, ve volbách 1960 byl zvolen tajemníkem MNV, pracoval pro obec, podporoval školu, zřídil tu místní kino.

V roce 1960 požádala Růžena Lukšíková o přeložení na Jihomoravský kraj. Dostala tam místo ředitelky ve Věchnově, okres Žďár nad Sázavou. Poněvadž ale inspektor nemohl sehnat žádného ředitele pro školu v Luboměři, zůstala Růžena Lukšíková dál v místní škole.

Štěstí mladé rodiny skončilo velmi brzy. Dne 7. února 1961 nečekaně zemřel její manžel Lubomír. Bylo mu 28 let. Růžena zůstala na výchovu čtyřletého syna Lubomíra a náročnou práci sama. Dále vedla velmi důsledně školu, žáky aktivně zapojovala do místních kulturních akcí, na škole vedla kroužek dovedných rukou pro žákyně 3., 4. a 5. třídy, učila je šít, zašívat, háčkovat , plést, své výrobky poté dívky prezentovaly na výstavě. S žáky z Luboměře a Spálova nacvičovala divadlo, dále se angažovala do kultury a veřejného života.

Když z Luboměře, v roce 1975, odcházela , napsala 17. srpna 1975 zápis do školní kroniky:

"Odcházím z Luboměře, kde jsem učila 15 let. Po celý ten čas jsem neměla nikdy prázdniny, protože každý rok jsem zajišťovala opravy ve škole. Škola je velmi pěkná, celkem dobře vybavená, všemi pomůckami. Přeji všem dětem všechno nejlepší a Libuši Maršálkové mnoho úspěchů v práci."

Dne 8. srpna 1975 předala školu v Luboměři nové ředitelce Libuši Maršálkové a odcházela do Mankovic.

ZDŠ a později ZŠ Mankovice, 16 let /1975 – 1991/

Růžena Lukšíková nastoupila jako ředitelka Základní devítileté školy v Mankovicích v září 1975. Tentokrát na ni čekala zcela nová moderní školní budova v centru obce, otevřená v roce 1974. Školu převzala 30. července 1975 od stávající ředitelky Marty Dohnalové, která odcházela na důchod. Během prázdnin se do Mankovic přestěhovala, dostala byt naproti školy ve dvanácti bytovce. V roce jejího nástupu do Mankovic, se vyučovalo ve dvou třídách, 1. – 5. postupný ročník, od září 1976 se na škole učil už jen 1. – 4. postupný ročník.

Mankovickým žákům se věnovala s profesionálním přístupem a nasazením zkušeného pedagoga, uměla výborně předat novou látku, uměla motivovat, byla velmi vnímavá k žákům a jejich potřebám, dokázala k nim přistupovat individuálně, učila je vzájemné spolupráci, samostatně se rozhodovat, byla velmi vstřícná a komunikativní i s rodiči, ale především to byla přirozená autorita, osobnost a žena, ke které všichni vzhlíželi jako k "paní učitelce", dámě, jejíž jednání, vystupování a chování bylo pro mnohé vzorem.

V Mankovicích prezentovala školu na veřejných akcích, s dětmi vystupovala s recitačními pásmy, vystavovala s dětmi jejich výtvarné práce, škola navštěvovala filmové a divadelní představení, koncerty, recitační soutěže, se školou pořádala školní výlety, jezdilo se na kurzy plavání do Nového Jičína, soutěžilo se v "Kresbě na betoně" před školou, pořádaly se vánoční besídky a další akce, které před čtyřiceti – padesáti lety nebyly tak úplně samozřejmé jako dnes a vyžadovaly její osobité schopnosti a nadšený přístup pedagoga.

Za jejího působení, v roce 1987, bylo do školy zavedeno školní stravování, za tím účelem byla ve škole vybudována místnost pro jídelnu a kuchyňka, v témže roce se opravila střecha, mankovickou školu vybavila moderními pomůckami a děti se v ní cítily v bezpečí.

V prosinci 1990 dovršila ředitelka Růžena Lukšíková důchodový věk, 56 let, ale zatím setrvala nadále. Svoji učitelskou dráhu ukončila v Mankovicích v červnu 1991. Její nástupce se stal od září 1991 Ivan Prašivka. Zemřela 8. února 2022.

Její pedagogická dráha v kostce:

  • 1939 – 1944 Základní vzdělání Ostrov nad Oslavou
  • 1944 – 1948 Měšťanská škola Radotín nad Oslavou
  • 1948 – 1952 Gymnázium Nové Město na Moravě /maturita 7. června 1952/
  • 1952 – 1954 Národní škola Brantice /třídní učitelka, potvrzeno SOKA Bruntál/
  • 1954 – 1958 Národní škola Mankovice /učitelka/
  • 1958 – 1960 Národní škola Odry /učitelka/
  • 1960 – 1975 ZDŠ Luboměř /ředitelka/
  • 1975 – 1991 ZDŠ a ZŠ Mankovice /ředitelka/

 

Zpracovala Pavlína Ďuricová ve spolupráci s rodinou, která výsledný životopis odsouhlasila.

Jsem vděčná za to, že jsem mohla být její žačkou a ona moji učitelkou, děkuji.

 

Zdroj:

Martina Lukšíková, snacha
Vlastimil Kozel s manželkou, bratr
Kronika obce Mankovice
Kronika obce Luboměř
Školní kronika obce Luboměř
Mgr. Radek Hendrych, ředitel ZŠ Komenského 609/6, Odry
Mgr. Jiří Maděra, ředitel Gymnázia Vincence Makovského, Nové Město na Moravě
Matrika oddaných www.mza.cz, 1928
Mgr. Jakub Mamula, vedoucí Státního okresního archivu Bruntál

 

Datum vložení: 1. 7. 2024 23:46
Datum poslední aktualizace: 2. 7. 2024 23:21
Autor: Lukáš Sigmund
Odkazy
Obec
Mankovice
Obec Mankovice se nachází na jižním okraji CHKO Poodří. Svou velikostí se řadí mezi menší obce, avšak svou historií patří k významnějším.
Obce mikroregionu