Pomník padlým v 1. a 2. světové válce

Foto: Válečný památník,1921, Spuren von Mankendorf2

Pomník padlým v 1. a 2. světové válce

Pomník byl postaven v roce 1921 na paměť padlým hrdinům ve světové válce 1914 – 1918. Slavnostně byl vysvěcen 31. července 1921. Při osvobozování Mankovic, v roce 1945, byl pomník těžce poškozen. V roce 1960 byl přebudován na Památník osvobození Rudou armádou a dostal novou přední desku s nápisem: Na paměť osvobození padlým hrdinům. V roce 2021 rozhodlo vedení Obce Mankovice vrátit pomníku jeho důstojnost a vnést do něj podobu křesťanského symbolu uctění všech padlých v obou světových válkách, pomník byl nově opraven a zapsán do evidence válečných hrobů v ČR. V roce 2024 byla kolem pomníku provedena terénní úprava.

Po ukončení světové války 1914 – 1918, se mankovičtí předkové rozhodli postavit válečný památník na paměť padlým. Pro jeho umístění si zvolili rozlehlé, v té části neobydlené místo ve středu vesnice, na rozhraní horního a dolního konce. Centrum obce považovali za čestné místo pro tak významný monument, symbol hrdinství a bolesti zároveň. Stavba proběhla podle plánu stavbyvedoucího Josefa Rohledera, náklady činily 30 000 Kč. Slavnostní vysvěcení válečného památníku se uskutečnilo 31. července 1921.

Střed tvořil štíhlý sloup, který se zužoval směrem k vrcholu a nahoře ho zdobily čtyři „železné kříže“. Na široké základně sloupu stála v každém ze čtyř rohů lucerna. Vzhledem k tomu, že byl památník postaven v otevřené ploché krajině, dovolil si Rohleder vytvořit kolem pomníku sloupcovitou ohradu s mřížemi, vyzvednutou nad úroveň terénu. Člověk mohl vstoupit dovnitř a umocnit pocity vzpomínek v prostoru prorostlým divokou révou. Před vchodem do památníku po obou stranách držely stráže dva štíhlé topoly. Zadní část pomníku, od pole ze severu, byla chráněna řadou stálezelených stromů. Jména 23 obětí války byla napsána na dvou mramorových deskách a umístěná na bočních stranách památníku směřujících na horní a dolní konec. Čelní deska z černého mramoru nesla nápis:

EHRE UND RUHM                       ČEST A SLÁVA
DEM ANDENKEN                         PAMÁTCE PADLÝM
DER IM WELTKRIEGE                  VE SVĚTOVÉ VÁLCE
1914 – 1918                                 1914 – 1918
GEFALLENEN HELDEN               PADLÍ HRDINOVÉ
--------------                                 --------------
DIE DANKBARE HEIMAT            VDĚČNÝ DOMOV

Do konce druhé světové války byly u památníku umísťovány březové kříže a věnce připomínající velmi mladé padlé vojáky.

Dne 5. května 1945 okolo 11.30 hodin vtrhl do vesnice ruský úderný oddíl. Obyvatelé Mankovic se skryli do sklepů. Okolo 10. hodiny zaútočilo ruské dělostřelectvo první salvou ze svých minometů, postavených v zákrytu na Samotě u Schenkenhäusel. Kolem 11. hodiny se už střílelo na obou stranách ze všech hlavní. Okolo 11.30 hodin z dolního konce vtrhl do vesnice ruský úderný oddíl a blížil se k domu čp. 121, naproti pomníku. Vojáci vtrhli do domu čp. 121, lidé uvnitř prožívali okamžiky největšího nebezpečí, dívali se tváří v tvář smrti. Hluk bije venku sílil. Ruský tank zaujal nejprve palebné postavení za Kohlichovou vilou čp. 62 a úplně rozstřílel a zapálil domy Ferdinanda Christa čp. 65 a Ferdinanda Wagnera čp. 66. Pak tank vyjel na cestu a přibližně od domu Josefa Willerta čp. 78, střílel do zákopů, které se táhly od pomníku padlých přes Rollederova pole až k Bönischovu habrovému remízku. Jedna z těchto střel zasáhla dům čp. 121 a porazila východní stěnu, střela proletěla vnitřní příčkou k další příčce, tam uvízla bez exploze ve zdi. Jen rozbuška vyhořela 5 až 8 m dlouhým silným plamenem. Naštěstí nikdo v domě nebyl zraněn. Dne 6. května 1945 leželi přímo před pomníkem padlých jeden německý a jeden ruský voják a domy čp. 65 a čp. 66 stále hořely.

Z obyvatel Mankovic zemřel Adolf Beyer z domu čp. 102 a byl pohřben vedle pomníku padlých. Všechny domy byly nějakým způsobem poškozeny, velkou měrou také velmi utrpěla škodu, dělostřeleckými zásahy, věž kostela, hrozilo její zhroucení. O její záchranu a celého kostela se po útocích zasloužil pan Christ čp. 121 a farář Horák.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byly strženy dvě mramorové desky se jmény německých vojáků padlých v 1. světové válce a byl odstraněn také přední panel. Místo železných křížů byly připevněny jasně červené sovětské hvězdy, zlikvidován byl i vyvýšený stupeň s porostlou ohradou. Pomník se stal symbolem osvobození Rudou armádou a pozdějším cílem prvomájových průvodů či oslav osvobození. Štíhlé topoly byly vyměněny za ještě štíhlejší železné vlajkové sloupy, pod jejímiž plápolajícími vlajkami Československé socialistické republiky a Sovětského svazu vedli proslovy komunističtí funkcionáři a básně přednášeli místní pionýři. Tak proběhlo také slavnostní odhalení pomníku 9. května 1960, kdy se původ občanů a školní mládeže odebral za zvuků dechové hudby od budovy MNV k nově zrekonstruovanému pomníku. Podobně tomu bylo také při oslavě 20. výročí osvobození naší republiky v roce 1965. Velkolepost těchto oslav a výročí končících u mankovického pomníku přetrvala celých 40 let.

Pádem totalitního režimu v roce 1989 se občané vrátili k původnímu významu Pomníku padlých za 1. a 2. světové války. Průvody se nekonaly, památka byla uctěna vztyčením vlajky, státní hymnou a položením věnce nebo květiny. Účast na ceremoniálu byla zcela dobrovolná, občan se rozhodl svobodně, zda se aktu zúčastní nebo ne.

V roce 2021 rozhodlo vedení Obce Mankovice vrátit pomníku jeho důstojnost a vnést do něj podobu křesťanského symbolu uctění všech padlých v obou světových válkách, pomník byl nově opraven a zapsán do evidence válečných hrobů v ČR. V roce 2024 byla kolem pomníku provedena terénní úprava.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann, článek o Pomníku Josef Christ
Konec války v Mankovicích, Josef Christ
Kronika obce Mankovice 2. díl
Ministerstvo obrany ČR, evidence válečných hrobů