Pohostinství čp. 54

Foto: Hostinec čp. 54, Zum Europäer od Alois Füssel, rok 1920, archiv Zdeněk Mateiciuc

Pohostinství čp. 54

10. 4. 1865 – 1881 Josef Ertel
1881 – 1924 Alois Füssel
1924 – 1945 Franz Kraina
1945 – 1950 Jaroslav Polešovský
1950 – 1955 Emil Sedlář
1955 – 1959 Valenta alias "Arizon"
1959 – 1976 Františka Sigmundová
______________________________
4. 2. 1977 likvidační inventura

Hostinec v domě čp. 54 otevřel Josef Ertel 10. dubna 1865. Manželství Josefa a jeho ženy Anny roz. Füssel bylo bezdětné, proto Josef předal v roce 1881dům i hostinec svému synovci Aloisovi Füsselovi, narozenému v roce 1857. Ten po zkušenostech z Vídně restauraci převzal. V roce 1891 postavil výčepní místnost a pojmenoval hostinec "Zum Europäer" /Do Evropy/. V roce 1924 převzal hostinec jeho zeť Franz Kraina ze Suchdolu, který ho vedl až do konce války, roku 1945.

V roce 1946 byla usedlost čp. 54 s hostincem přidělena Jaroslavu a Antonii Polešovským, kteří pokračovali v hostinské činnosti do roku 1950. Pak se odstěhovali. Dům koupili manželé Sedlářovi, kteří vedli hostinec od roku 1950 do roku 1955. V roce 1955 koupili dům manželé Leopold a Františka Sigmundovi. Oba nastoupili do Jednotného zemědělského družstva /JZD/. Hospodu v roce 1955 převzal muž jménem Valenta, přezdívaný "Arizon" z domu čp. 46, a vedl ji až do roku 1959, potom se z Mankovic odstěhoval. Františka Sigmundová po jeho odchodu ukončila práci v JZD a dne 25. listopadu 1959 nastoupila jako vedoucí pohostinství. Hospodu vedla do konce roku 1976. Tím definitivně skončil provoz pohostinství na čp. 54.

Dům čp. 54 postavil Hanß Kallich na pánském pozemku. Kupní smlouva na tento pozemek pochází z 18. srpna 1706. Nezvyklé jméno Hanß Kallich je v této podobě uvedeno v listu vlastnictví. Matrikáři v letech 1700 zapisovali jména pouze podle sluchu. Pravopisy se proto velmi liší, přesnost jména nikdo neřešil.

V roce 1711 koupil dům Hans Seydenberger, který dům předal svému synovi Martinovi Seydenberger někdy v roce 1732. V roce 1749 se vdova Elisabeth Seydenberger provdala za Mathese Ertela a dům později, v roce 1786, přešel na jejího syna Antona Ertela. V roce 1808 dům převzala jeho vdova Juliana, která jej v roce 1827 předala synovi Martinu Ertelovi. V roce 1851 získal majetek jeho syn, Josef Ertel, který byl ženatý s Annou Füssel z čp. 7.

Hospoda na čp. 54 byla otevřena na základě smlouvy z 10. dubna 1865. Oderskou vrchností bylo nařízeno prodávat jen kvalitní pánské pivo a kořalku v kvalitních nádobách. V případě porušení smlouvy a prodeje cizího piva by musel zaplatit pokutu a zavřít živnost.

Švagrová od Josefa Ertela, tedy sestra od jeho manželky Anny, Antonia Füssel, sloužila v domě čp. 54 jako služebná. Její syn, Alois Füssel, narozený 19. května 1857 /otec Georg Tannenberger, nebyl oddán s Antonií/ vyrůstal od dětství v hostinci. Ve věku 16 let odešel do Vídně vyučit se řemeslu číšnickému ve velké kavárně.

Na žádost svého strýce Josefa Ertela, se Alois Füssel po několika letech vrátil domů do Mankovic. Strýcovo manželství zůstalo bezdětné, a tak, v roce 1881, předal Josef Ertel hostinec svému synovci Aloisovi Füsselovi. Alois Füssel se 23. listopadu 1881 oženil s Rosou Münster z čp. 96. V roce 1891 postavil velkou výčepní místnost a pojmenoval hostinec "Zum Europäer" /Do Evropy/. V zahradě vpravo od domu byla zahrada hostince s velkými kaštany.

Aloisovi a Rose Füssel se v roce 1882 narodila dcera Berta a v roce 1884 dcera Irma. Irma se provdala za Rudolfa Schindlera a v manželství s Rudolfem se jim narodily tři děti, Irma, Berta a Alma. Irma Schindler se provdala za Paula Broßmanna, mankovického učitele a kronikáře. Manželům Broßmannovým se narodily tři děti. V roce 1928 Ingeborg, v roce 1933 Harald a v roce 1943 Ulf Broßmann, autor knihy Spuren von Mankendorf, od roku 2019 Čestný občan obce Mankovice. Rodina byla v roce 1945 odsunuta do Německa.

Ulf Broßmann, narozený v Mankovicích na čp. 123, vypráví z rodinné kroniky. Babička Irma Schindler, rozená Füssel, se naučila vařit v hotelu Laudon v Novém Jičíně, aby mohla stejně dobře vařit i v hostinci v Mankovicích. Hrála také výborně na klavír a hosty bavila hudbou. Ti se sjížděli ze Suchdolu a později také z Nového Jičína. Také Ulfova maminka, Irma Broßmann, roz. Schindler, hrála na klavír a housle a také ona bavila hosty krásnou hudbou. Ulfův dědeček i tatínek chodili často do hostince na pivo Seidel. V neděli přicházelo mnoho hostů i z okolí na dobré jídlo a dobrou hudbu.

V roce 1887 zemřela manželka Aloise Füssela, Rosa. Alois se podruhé oženil, a to v roce 1989. Vzal si sestru Rosy, Annu Münster. V roce 1891 se jim narodila dcera Anna, která se provdala za Franze Kraina ze Suchdolu. Život Anny byl krátký, zemřela v roce 1920. Franz Kraina se oženil podruhé, vzal si Annu Kahlich z čp. 58 a v roce 1924 převzal hostinec od svého tchána Aloise Füssela.

Zeť Aloise Füssela, Franz Kraina přistavil v roce 1927 v části zahrady hostince velký sál s  jevištěm , šatnou a parketovou podlahou a v roce 1939 také stodolu, stáje a sklep. Rok výstavby stodoly upřesnil rodině pan Janečka, který ji pomáhal stavět. K hostinci patřilo 20 ha půdy. Vdovec Franz Kraina zemřel v Mankovicích, v roce 1946.

V roce 1946 byla usedlost čp. 54 s hostincem přidělena Jaroslavu a Antonii Polešovským z Rybího, kteří pokračovali v hostinské činnosti do roku 1950. Potom z Mankovic odešli zpět do Rybího a dům prodali manželům Emilu a Danuši Sedlářovým. Je pravděpodobné, že za jejich odchodem stálo Lidové spotřební družstvo JEDNOTA, které v padesátých letech převzalo všechny hospody a prodejny v okrese. Majitelé buď mohli zůstat nebo si JEDNOTA dosadila svoje vedoucí a zaměstnance. Majitelům pak Jednota vyplácela nájem.

Od roku 1950 do roku 1955 vedli hospodu manželé Sedlářovi z Jeseníku n. O. čp. 99.

V roce 1955 se do Mankovic na čp. 54 přistěhovala rodina Sigmundova, Leopold Sigmund s manželkou Františkou a šesti dětmi. Přišli z Lesů, okres Opava. Manželé Sigmundovi s příchodem do Mankovic, nastoupili do JZD /Jednotné zemědělské družstvo/. Od roku 1955 do roku 1959 byl hospodským na čp. 54 muž Valenta přezdívaný "Arizon" z čp. 46. Bohužel jeho křestní jméno již není známo.

Vzpomínka na "Arizona"

Pamětník Pavel Orava si vzpomíná na školní příhodu, kdy se vydala jeho škola, čp. 73, na sběr mandelinek, na pole směrem k Jeseníku n. O. Školu o to požádalo tehdejší JZD, které chtělo ve velkém počtu dětí odchytat co největší počet tohoto bramborového škůdce. Za odměnu jim byla slíbena čokoláda od hospodského Valenty. Děti se vydaly na pole a hledaly. Jedna spolužačka našla jednu mandelinku, ostatní nic. Když se děti vracely z pole domů přes dolní konec, kolem hospody čp. 54, dívčina předala Valentovi onu mandelinku a dostala za ni čokoládu. V té době vzácnost.

Když se Valenta alias "Arizon", v roce 1959 z Mankovic odstěhoval, Františka Sigmundová ukončila práci v JZD a 25. listopadu 1959 nastoupila do "Jednoty" jako vedoucí pohostinství.

Jeden ze synů Františky Sigmundové, Leopold si vzpomíná na velký sál, kde nacvičoval místní spolek Sokol a také na to, že se tam hrávalo na klavír a nacvičovalo divadlo, např. hra "Lucerna", ve které figuroval i jeho bratr František.

Pohostinství vedla Františka Sigmundová až do důchodu, do roku 1976, tedy ještě celé dva roky poté, co bylo v roce 1974 otevřeno nové pohostinství v centru obce. Podle zápisků Leopolda Sigmunda st., jejího manžela, proběhla v pohostinství čp. 54 dne 4. února 1977 "předávačka" a tzv. likvidační inventura. Tím definitivně skončil provoz pohostinství na čp. 54.

Poslední majitelka hospody Františka Sigmundová zemřela 22. března 2008, její manžel Leopold st. o několik let dříve, 1. června 1979.

V letech 1983/1984 zboural Leopold Sigmund ml., syn Františky, velký sál a na jeho místě postavil nový rodinný dům. Stavbu dokončil v roce 1988.

V místním pohostinství čp. 54 se také promítalo kino, 2 krát týdně, ve středu a v neděli. Například v roce 1962 se konalo celkem 111 filmových představení a návštěvnost byla 5060 osob za rok. Poslední filmové představení v kině na čp. 54 se odehrálo 9. října 1974 a sice sovětský film "Povolte start." Na toto rozloučení přišlo už jen 7 osob. O několik dnů později, 13. října 1974, už vítalo občany kino v novém pohostinství v centru obce. Kino na čp. 54 vedl dlouhá léta František Hrůza.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Ulf Broßmann, vzpomínky na rodinnou hospodu, Ulfova babička Irma Schindler, byla dcerou Aloise Füssela /Zum Europär/ a pracovala v pohostinství také se svou dcerou Irmou Broßmann, rozenou Schindler, maminkou Ulfa Broßmanna.
Kroniky obce Mankovice
Leopold Sigmund ml., pamětník
Leopold Sigmund st., paměti
Pavel Orava, pamětník