Kaplička Panny Marie 1818, Weißova kaple

Foto: Kaplička Panny Marie v roce 2024, archiv Pavlíny Ďuricové3

Kaplička Panny Marie 1818, Weißova kaple

Kaplička Panny Marie pochází z přelomu 18. a 19. století. Její existence je s určitostí spojena s rodem Kohlichů, kteří několik let drželi v majetku usedlost čp. 4, před níž kaplička stála. Postavil ji jeden z majitelů domu. Výstavba kapličky se datuje k roku 1818, kdy ji s domem převzal Josef Kohlich. Je ale pravděpodobné, že kaplička byla postavena již v roce 1816, kdy Georg Kohlich, otec Josefa, sepsal závěť, kde je mimo jiné uvedena povinnost platit příspěvek na opravu kaple. Tato zmínka ale nedokazuje, zda stavba byla dokončena nebo teprve probíhala, tudíž rok 1816 nemůžeme s určitostí považovat za výstavbu kapličky. Kaplička mohla být postavena také po roce 1798, kdy podle záznamu z úmrtní matriky zemřel ve věku dvou let na spalničky druhý syn Georga Kohlicha, jménem Martin, bratr Josefa. Také tato událost mohla vést k výstavbě kapličky před domem, jako památka či vzpomínka na milovaného bratra. V roce 2023 koupila obec kapličku od nového majitele a požádala o zápis do kulturních památek. Od 19. dubna 2024 je kaplička památkově chráněna, jakožto i retabulum s obrazem Panny Marie Pomocné – Pasovské v jejím interiéru.

Kaplička Panny Marie pochází z přelomu 18. a 19. století, její existence je s určitostí spojena s rodem Kohlichů, kteří několik let drželi v majetku usedlost čp. 4, před níž kaplička stála. Postavil ji jeden z majitelů domu. Výstavba kapličky je datována k roku 1818, kdy ji s domem převzal Josef Kohlich. Dokazuje to záznam v pozemkové knize z 1. ledna 1818, kde je uvedeno, že usedlost čp. 4 a kapli převzal Josef Kohlich, syn Georga Kohlicha. Je jisté, že v roce 1818 tedy kaple existovala nebo se právě dostavěla.

Je také pravděpodobné, že kaplička byla postavena dříve, neboť Georg Kohlich, dva roky před předáním usedlosti Josefovi, 5. května 1816, sepsal závěť, kde je mimo jiné uvedena povinnost platit příspěvek na opravu kaple. Ze zmínky o kapli v roce 1816 můžeme jen usuzovat, zda byla kaplička rozestavěná nebo se stavba teprve zahájila. Nic nedokazuje to že již byla postavena. Pokud nebude domněnka o probíhající stavbě či dokončené stavbě ničím potvrzena, bude výstavba kaple spojována s úředním dokumentem z roku 1818 a bude tudíž tento rok považován za již postavenou, dokončenou stavbu.

Existuje také teorie, že ke stavbě kapličky mohlo dojít ještě před rokem 1816, a to mezi léty 1798 až 1816, snad ihned po roce 1798, kdy podle záznamu z úmrtní matriky zemřel ve věku dvou let na spalničky druhý syn Georga Kohlicha, jménem Martin, bratr Josefa. Také tato událost mohla vést k výstavbě kapličky před domem, jako památka či vzpomínka na milovaného bratra. Zároveň lze s určitostí říci, že kaplička nebyla postavena před rokem 1786, protože se o ní v pozemkové knize z tohoto roku, při převodu majetku, nevyskytuje žádná zmínka.

Podle posledního německého majitele domu čp. 4, v roce 1945, Edmunda Weiße, dostala kaple název Weißova kaple. Svůj novodobý název Kaplička Panny Marie dostala podle portrétu na obraze umístěném v interiéru.

Exteriér s bílou fasádou

Zděný objekt s půlkruhovým závěrem
Štítová stěna s prázdným tympanonem
Dvoukřídlové výplňové dveře ve stlačeném záklenku s prosklenými průzory
Boční stěny s členitou obvodovou korunní římsou
Sedlová střecha s půl kuželovým závěrem
Plechová krytina
Obdélný půdorys s půlkruhovým závěrem: 255x230/130 cm
Celková výška ve štítu: 400 cm

Interiér v hladké vápenné malbě

Betonová podlaha
Válená klenba
Půlkruhový zděný výstupek za stupínkem
Dřevěný stánek s malbou Panny Marie s jezulátkem
Zadní stěna ve tvaru segmentové niky s konchou

Obec Mankovice v roce 2023 odkoupila kapličku od nového majitele a bezprostředně poté požádala o její zápis do kulturních památek. To se podařilo a od 19. dubna 2024 je Kaplička Panny Marie památkově chráněna, stejně tak retabulum s obrazem Panny Marie Pomocné – Pasovské v jejím interiéru. Jde o cenné, řemeslné dílo dokládající dobové malířství, významný doklad dobového uměleckého projevu a životního způsobu společnosti daného období.

Kaplička Panny Marie v Mankovicích se stala pro obec její neodmyslitelnou součástí, je velmi významná svým silným příběhem, stářím a ojedinělou architekturou. Pochází z doby Habsbursko-lotrinské dynastie, kdy na trůně seděl rakouský císař František I. Rakouský. V té době držela dědičnou rychtu v Mankovicích rodina Sturmů a rychtářem byl Friedrich Sturm. Kaple Panny Marie je třetí nejstarší památkou v obci. Kaplička Panny Marie již přes 200 let, napříč generacemi, prožívá osudy obyvatel obce, jejich životní radosti i prohry, válečné konflikty, politické události, nemoci či živelné katastrofy.

Prošla obdobím tvrdé roboty, zrušením nevolnictví, revolučním rokem 1848 a následnou reorganizací obecní správy /SOKA NJ Archiv obce Mankovic 1785-1945/. V roce 1866 jí hrozila likvidace nebo poškození následkem války mezi Pruskem a Rakouskem, kdy přes narychlo postavený nouzový most přes řeku Odru, v červenci 1866, táhlo Mankovicemi přes 13 000 pruských vojáků všech druhů zbraní. Malá kaple u cesty přežila tyto události bez větší újmy. Se svými obyvateli sdílela také bezprostřední epidemii cholery, kterou na naše území zavlekli právě Prusové.

Kaplička byla obyvatelům Mankovic oporou v obou světových válkách, přežila bombardování, nálety, tažení vojáků, bídu, hlad a nemoci, překonala okupace a politické převraty. Je až s podivem, že se tento historický klenot zachoval do současnosti. Kaplička zdárně zvládla také příchod průmyslu, zřízení továren a pily, přežila také zavedení elektrického proudu do Mankovic či zřízení veřejného osvětlení v roce 1935. Těžké chvíle ale jistě prožívala 13. února 2020, kdy byl srovnám se zemí za ní stojící dům čp. 4 a jehož tehdejší majitelé nechali kapličku postavit.

Dnešní občané z Mankovic vzpomínají na kapličku jako na jedno zastavení, když vsí procházel průvod na Boží Tělo. Ten směřoval od Kapličky Panny Marie z roku 1850 na horním konci směrem do obce. Během průvodu vyhazovaly družičky ze svých košíčků květy pivoněk a kaliny. Každý rok se to opakovalo.

Je naší povinností uchovat ji pro naše budoucí generace, starat se o ni, jako o klenot obce. To ona, bude jednou vypovídat o tom, jak jsme tu žili my a po nás další a další.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Opomíjené klenoty Drobné sakrální památky, Bořivoj Teichamnn
Karel Gold, korektura německého překladu, pamětník
Rozhodnutí Ministerstva kultury o prohlášení za kulturní památku
Památkový katalog, Národní památkový ústav