Jaroslav Havel, 1904 – 1983

Foto: Jaroslav Havel, archiv Jarmila Bayerová

Jaroslav Havel, 1904

20 let řídící učitel na čp. 73
20 let kronikář obce

Jaroslav Havel, celým jménem Jaroslav Antonín Havel, se narodil 7. ledna 1904 v Kozlovicích. Pocházel z věhlasné učitelské rodiny a tak stejně jako rodiče a jeho slavný dědeček, pokračoval Jaroslav ve šlépějích svých předků.

Jeho otec, Felix Havel, byl učitelem v Kozlovicích, kde učila také jeho maminka Jaroslava Havlová, rozená Chocholová. Otec Jaroslavy, tedy Jaroslavův dědeček, Josef Chochol, narozený 4. listopadu 1839, se stal ve Frenštátě prvním ředitelem chlapecké měšťanské školy /1878/ a svým třicetiletým působením v této škole se nesmazatelně zapsal do dějin frenštátského školství. Obrovskou měrou se zasloužil o jeho růst, přinášel nové metody, podporoval vzdělávání učitelského sboru, organizoval praktické ukázky vyučování, účastnil se kurzů a sám také přednášel. Od roku 1879 si vedl přesný přehled osobních dat jednotlivých učitelů, což, v té době ještě nebylo zavedeno. Nevšední pozornost věnoval docházce, která byla do jeho příchodu opravdu bídná. Každý druhý rok obcházel domácnosti a na vlastní oči se přesvědčil, kolik je kde dětí a v jakých poměrech žijí. Mimo to byl všestranně nadaný, hrál v kvartetu, sextetu, hrál v kostele na varhany, do bohoslužeb pěvecky zapojoval také žactvo. Ředitel Chochol stál také s několika frenštátskými vlastenci u kolébky Pohorské Jednoty Radhošť, šlo o první český turistický spolek v tehdejších zemích Rakousko – Uherska, založený v roce 1884, byl místopředseda školní rady, člen obecního zastupitelstva, předsedou Společenské knihovny a v roce 1888 byl zvolen za zástupce učitelstva do okresní školní rady. Za své vynikající pedagogické působení dostal dne 21. června 1885 pochvalný dekret okresní školní rady a dne 14. listopadu 1898 mu udělil císař František Josef I. zlatý záslužný kříž. Zemřel v srpnu 1906. V roce 1941 byla vydána publikace Frenštátské školství za doby Chocholovy.

Jaroslav měl tři sourozence, Miladu, Irenu a Felixe. Všechny sourozence poznamenala doba, ve které žili. Sestry bydlely v Ostravě, kde se před válkou Milada provdala za občana německé národnosti. Po válce byla i s dcerou odsunuta do Německa. Tato událost zasáhla celou rodinu. Irena tam odjela za nimi. Uměla německy a i přes mnohé potíže vyjednala návrat sestry a neteře zpět do své země, do Ostravy. Bratr Felix bojoval ve 2. světové válce. V průběhu bojů byl německými vojsky zajat a vězněn. Po skončení války se vrátil s trvale poškozeným zdravím.

Jaroslav vystudoval učitelský ústav v Příboře. Jako učitel byl umístěn na Slovácko do obce Vnorovy u Strážnice. Zde se seznámil s Ludmilou, se kterou se později oženil. Hrál tu i v místní kapele. Po pár letech se i s manželkou vrátil do svého rodného kraje, a to do obce Měrkovice, kde učil a také bydlel v místní škole až do roku 1945. Právě tady se narodily jeho tři děti.

Když Hitler v březnu 1938 napadl Rakousko, začaly se prohlubovat nepokoje i v našem pohraničí. V květnu 1938 vyhlásila československá vláda částečnou mobilizaci a do pohraničí povolala vojáky v záloze na tzv. mimořádné cvičení. Jako štábní kapitán narukoval také Jaroslav, jemuž byl přidělen vojenský oddíl. Připravovali se na válku s odhodláním bránit Československo. Po vyhlášení všeobecné mobilizace, v září 1938, kdy Hitler trval na okupaci Sudet německou armádou a evakuaci českého obyvatelstva, byla podepsána Mnichovská dohoda. V září 1938 se rozhodlo o vyklizení pohraničí a v říjnu 1938 byly Sudety okupovány. Jaroslav Havel musel s oddílem opustit stanoviště. Jen s velkým sebezapřením plnili rozkaz – složit zbraně a vrátit se domů.

Po válce, v roce 1945, vyhlásili v Měrkovicích nábor na osídlení pohraničí. Rodina se rozhodla odejít do Mankovic, kde Jaroslava jako učitele okamžitě zaměstnali. Stal se řídícím učitelem na škole čp. 73, kde se s rodinou také nastěhoval. Školní byt v roce 1945 obývali Jaroslav s manželkou Ludmilou a dětmi Zdenkou, Janem a Jarmilou. Jaroslavova dcera Jarmila popisuje, že 1. třída byla hned za vchodem do budovy nalevo a 2. třída byla v patře nad ní, tedy směrem na Odry, kdysi ale místnost nebyla rozpojena příčkou jako je teď. Byt, konkrétně kuchyň, měli Havlovi v přízemí napravo vzadu, kde je nyní místnost pro provozní pracovníky a pokoj měli hned vpravo od vchodu, kde je nyní knihovna. Později se přestěhovali nahoru do pravé části budovy s výhledem na kostel. Nyní /2024/ je zde zasedací místnost. Na tento pokoj byla napojena i malá kuchyňka. Při zvýšeném počtu žáků byly později zřízeny třídy i v dnešní knihovně nebo zasedací místnosti.

Asi kolem roku 1949 koupili Havlovi domek na Samotě, kam se ze školy rodina přestěhovala. Tam se mohl Jaroslav věnovat svým zálibám – chovu holubů, včelaření a hudbě. Hrával s kapelou pana Vaculy ze Suchdolu n. O. a kapelou pana Fuska z Jeseníku n. O.

Když se dcera Jarmila provdala za Vladimíra Bayera, zrekonstruovali s manželem domek rodičů a zůstali bydlet společně s nimi v domě v Mankovicích. Rodiče, Jaroslav a Ludmila, se na důchod odstěhovali do Ostravy, kde Jaroslav ještě příležitostně učil. Zemřel 10. dubna 1983. Dcera Jarmila si po smrti otce vzala maminku zpět do Mankovic. Ta zde mnoho let pracovala jako účetní v MNV – místním národním výboru. Zemřela 9. listopadu 1998.

V obecní kronice je zapsáno: V květnu 1965 ředitel školy, Jaroslav Havel, těžce onemocněl. Po dobu nemoci byl zastupován učitelkou Dohnalovou ze Suchdolu n. O. Při ukončení školního roku bylo uděleno Jaroslavu Havlovi poděkování všech složek v obci za jeho dobrou a dlouholetou práci jako řediteli zdejší ZDŠ, tak i za vedení obsáhlé a podrobné kroniky obce od roku 1945 až do roku 1964. Po rozloučení s dětmi ukončil Jaroslav Havel svoji činnost a odešel na zasloužený odpočinek. Do školy nastoupila od 1. září 1965 nová ředitelka, Věra Adamcová.

Dovolím si přídavek a to velice vzácný. Paní Jarmila přinesla na vzpomínání o svém otci památník jeho matky Jaroslavy z roku 1893, tedy památník své babičky. S dovolením paní Jarmily tak můžeme nahlédnout do duší kantorů, studentů a přátel na konci 19. století. Raději než kresbou, vyjadřovali se textem a na památku věnovali citát či báseň. Velmi opatrně otáčím nažloutlé stránky malé knihy v deskách z modrého sametu. Věnování vepsaná překrásným písmem jsou hluboká a ohromující. Znovu a znovu otáčím ty stránky a začítám se do slov, která v básni promlouvají k majitelce a vysílají vzkaz. Děkujeme, že i my můžeme nahlédnout.

Děkuji paní Jarmile Bayerové za její čas, který mi věnovala při vzpomínkách na svého otce, prvního řídícího učitele v mankovické škole po roce 1945, Jaroslava Havla, pedagoga, umělecky založeného člověka, a to především muzikanta, divadelníka, pečlivého kronikáře a také včelaře a zarputilého holubáře či zahradníka, který se zapsal do poválečných dějin Mankovic velmi významnou měrou. Jeho stopy jsou v obci nesmazatelně zaznamenány.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce Mankovice, 2024, podle vyprávění Jarmily Bayerové, dcery Jaroslava Havla.