Hrob Josefa Langera a Johanna Schnürcha

Foto: Hrob Josefa Langera a Johanna Schnürcha, archiv Pavlína Ďuricová4

Hrob Josefa Langera a Johanna Schnürcha

Josef Langer, 1832 – 1922 a Johann Schnürch, 1868 – 1925, oba řídící učitelé na škole čp. 73 se významnou měrou zasloužili o vývoj školství v obci.

Když zemřel mankovicky řídící učitel Franz Waschak, v prosinci 1867, byla škola, 5. února 1868, předána Josefu Langerovi. Josef Langer, narozený 27. března 1832 v Bravanticích u Bílovce /Brosdorf bei Wagstadt/, od roku 1849 byl školním asistentem a od roku 1851 učitelem ve Vítkově a Taschendorfu až do roku 1868. V roce 1868 nastoupil do Mankovic.

Během jeho působení v Mankovicích, už v roce 1869,došlo k velké reorganizaci školského systému, podle Hasnerova zákona, 1869.Začala platit povinná osmiletá školní docházka. Přesně 14. května 1869 ji v tehdejším Rakousku – Uhersku zavedl velký říšský zákon,tzv. Hasnerův zákon podle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera. Ten upravil např. i počet dětí ve třídách nebo vzdělání samotných pedagogů. Děti už se tak neučily jen číst, psát a počítat. Začaly se vyučovat předměty jako zeměpis nebo dějepis. V důsledku zákona se pak zrušily i tělesné tresty. Rodičům byly ukládány tresty vězení, když do školy děti neposílali. Od 1. ledna 1871 se stanovily zásady pro platy učitelů. Také učiteli Mankovicse stanovil plat podle přiřazení mankovické školy. Zavedení povinné školní docházky pro děti 6 – 14 let se stalo pro mnohé rodiče nesnesitelné, poněvadž děti byly potřeba na práce v hospodářství, především pást hospodářskou zvěř. Od 1. 8. 1873 byla mankovická škola zařazena do II. učitelské třídy a tomu byl přizpůsoben plat učitele. Správa školy byla přísně centralizována a reorganizována, vliv církve na školy byl snížen, církvi bylo přiděleno pouze vedení náboženské výuky. Rozvoj školy a jejích učitelů od roku 1869 do roku 1945 a zavedení povinného osmiletého povinného vzdělávání a otevření středních škol vedlo k významnému zvýšení úrovně výuky v českých a moravskoslezských zemích habsburské monarchie.

Přistavění 1. patra čp. 73 Josefem Langerem, 1875

Povinná školní docházka způsobila také to, že školy byly přeplněné, budovy nebyly přizpůsobené takovému počtu žáků a tak tomu bylo i v mankovické škole.Škola trpěla i nadále nedostatkem místa, regulovaly se počty žáků. Učitel Josef Langer nechal přestavět školu, rozšířil ji, bylo přistavěno 1. patro. Stavba byla dokončena 20. 10. 1875. Vybavily se obě učebny, nakoupily se pomůcky, mohlo se již vyučovat ve dvou učebnách.

To však vyžadovalo dva učitele.

Dne 7. září 1879 přichází do Mankovic Rupert Winopal jako učitelský učedník. Josef Langer se stal vedoucím učitelem 1. března 1880. V roli druhého učitele se vystřídali Ferdinand Klein, Karl Unger, Johann Schnürch, který se později oženil s nejmladší Langerovou dcerou a stal se následně ředitelem mankovické školy.

Josef Langer vytvořil školní kronikuv roce 1871.

Školní kronika Mankendorfera byla rozdělena do sedmi sekcí a probíhala do roku 1938.

Sekce:

• 1. Založení školy a její financování
• 2: Vyučovací předměty
• 3. Učební pomůcky
• 4. Řízení školy
• 5. Přestupy učitelů a jejich platy
• 6. Počet školních dětí
• 7. Dodatek

Josef Langer odešel do důchodu 30. srpna 1895 a zemřel 10. listopadu 1922 v Mankovicích na čp. 73

Johann Schnürch se narodil 18. května 1868 v obci Mladecko okres Opava. V mládí velmi často vandroval a poznával svou vlast. Inspiroval ho k tomu jeden tulák, který měl přehledo hradech a zámcích na Moravě a ve Slezsku. Učitelský ústav absolvoval zřejmě v Opavě, složil maturitu a učitelské zkoušky pro způsobilost základní školy. 1. září 1888 přišel do Mankovic jako pomocný učitel a na škole působil se zkušeným Josefem Langerem. Bydlel na škole s rodinou Langerovou a tak se seznámil se svou budoucí manželkou Aloisií /Luis/, nejmladší dcerou ředitele Langera. Vzali se v roce 1896 a 12. února 1897 se jim narodil syn Bruno.

Jeho mládežnické sklony k turistice vnesl i do školy a hodně se to projevilo především v době, kdy se ujal funkce ředitele školy dne 30. srpna 1895, jmenovaný byl 9. listopadu téhož roku.

Byl vytrvalý, velmi komunikativní a se školou měl jen ty nejlepší úmysly. Později si ho v Mankovicích vážili jako staršího učitele s dobrým úsudkem, za jeho laskavost, byl velmi uznávaným a oblíbeným učitelem. S Mankovicemi ho spojovala nejen škola, ale také místní obyvatelé. Ve volném čase s nimi podnikal pěší túry, ukazoval jim krásy své domoviny a poukazoval na harmonii v přírodě.

Johann Schnürch zvláště prosazoval myšlenku místního klubu. Před přelomem století zakládal spolky sociální podpory, např. spolek školních křižníků, ale také spolky prosazující družnosta pocit sounáležitosti mezi lidmi z Mankovic, sborový klub atd.

Nechal svým studentům číst básně a lidové skladby a seznámil je tak s texty a obsahem. Její hry hrál i na zvláštních vesnických slavnostech. V roce 1916 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě, na kterou byl poté povolán jako voják a bývalý záložník. Kvůli problémůms hrtanem, které se poprvé projevily na přelomu let 1913/14, se k bojujícím jednotkám nepřipojil. V roce 1918 byl ze služby propuštěn s vyznamenáním.

Přesto se z první světové války vrátil zahořklý, sklíčený a skleslý. Johann Schnürch již neměl sílu bojovat se svou nemocí a vzdal se. Do 30. dubna 1919 a poté působil ve škole v Mankovicích, ale již ne jako ředitel.

Navzdory všemu musel od 30. září 1920 do 10. března 1921 znovu převzít vedení mankovické školy, ale poté ji nakonec pro nemoc předal učitelce Martě Tobiasové. Dne 22. července 1921 prožil další zvláštní radost, když se jeho syn Bruno vrátil domů z Ruska po 3,5 letech v zajetí.

Problémy s hrtanem však pro něj byly stále těžší, takže byl 28. července 1924 zařazen do trvalého důchodu. Škola a obecní zastupitelstvo mu chtěly uspořádat velkou rozlučku za jeho služby a loajální práci pro školský systém a obec, ale s ohledem na pokročilou nemoc, z níž se vyklubala rakovina hrdla, se rozloučili jen malou poctou.

Johann Schnürch zemřel v Mankendorfu 8. dubna 1925 na Velikonoční neděli. Zvláštní úcta, které se těšil jako člověk i jako učitel, se odrazila v tom, že se jeho pohřbu zúčastnili všichni v Mankovicích, mnoho kolegů učitelů a obyvatelé okolních měst.

Johann Schnürch strávil svých 36 let jako učitel v Mankendorfu. Přestože nebyl rodákem z Mankovic, obec vnímal nejen jako své rodiště. Jeho stopy najdeme na mankovickém hřbitově dodnes, protože jeho hrob ukryt za oponou stromů přečkal všechny nepokoje doby po druhé světové válce.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann