Hrob Franz a Wilhelm Kohlichovi

Foto: Hrob Franz a Wilhelm Kohlich, archiv Pavlína Ďuricová3

Hrob Franz a Wilhelm Kohlichovi

Franz (Franciscus) Kohlich, 1854 – 1932
děkan šternberského děkanství

Wilhelm (Guilelmus) Kohlich, 1867 – 1931
profesor teologie na střední škole ve Šternberku a městský farář

Franc a Wilhelm Kohlichovi se narodili v Mankovicích v domě čp. 39 /otec Franz Kohlich, matka Veronika, roz. Hausnerová/. Rodina byla početná, manželé Kohlichovi měli 7 dětí.

Tito dva velevážení pánové byli nejmladšími dětmi Franze Kohlicha a Veroniky, rozené Hausnerové, z domu čp. 39 a měli ještě pět sourozenců. Oba byli bratry prababičky Prof. Dr.-Ing. Ulfa Broßmanna, autora knihy Spuren von Mankendorf (© 2001, ISBN: 3-929295-78-4).

Franz Kohlich se narodil 31. července 1854 v Mankovicích v domě čp. 39. Navštěvoval jednotřídní mankovickou školu. Jeho učitel Josef Langer a vesnický farář Alois Harrer rozpoznali chlapcovo velké nadání a naléhali na rodiče, aby mu umožnili studium. Farář Alois Harrer věnoval v době mimo školu Franzovi první hodiny latiny. Protože rodiče měli velkou usedlost, mohli si dovolit. i přes to, že měli hodně dětí, poslat Franze studovat do Olomouce, kde od r.1875 čtyři roky studoval teologii. Kdykoliv rodiče mohli a měli příležitost, posílali do Olomouce balíčky s jídlem a milodary, aby synovi, který byl se svou rodinou citově silně svázán, zmírnili jeho stesk.

Ve třetím roce studia teologie v r. 1877 byl jmenován nižším církevním úředníkem (Clericus Minoristae) a v roce 1878, když byl vysvěcen, se stal farním vikářem. Tehdy přijal jméno Franciscus. Rodiče Kohlichovi nechali postavit naproti svému statku kamenný kříž jako vyjádření vděčnosti za to, že jejich syn zvládl náročnou cestu k vysvěcení. Podle letopočtu na kříži, 1887, je ale zřejmé, že byl vystavěn později, předpokládá se však, že se týkala právě této události.

Brzy po svém vysvěcení byl Franciscus přeložen do Šternberka. V roce 1885 se staral o šternberskou farnost jako administrátor a v roce 1901 již byl kaplanem šternberské komunity. Věnoval se také školnímu vyučování a od roku 1908 působil jako konsistorní auditor a vyučoval na obecné škole ve Šternberku. Pak postoupil v církevní hierarchii a v roce 1914 stal se děkanem šternberského děkanství. Tento úřad vykonával svědomitě až do své smrti v roce 1932. Současně byl konzistorním auditorem a inspektorem základních škol a městským farářem ve Šternberku. V kongregaci Sororum Misericordiae III. Ord. S. Francisci Serapl. zastával rovněž úřad mimořádného zpovědníka (Confessarius extraordinarius).

Mladší bratr Wilhelm Kohlich, narozený 28. dubna 1867 v Mankovicích v domě čp. 39, měl velmi podobné nadání. Dle jeho přání a na radu faráře Aloise Münstera mu rodiče za finanční podpory staršího bratra Franze umožnili čtyři roky studovat teologii v Olomouci (1890-1893). V té době již ve Šternberku pracoval jeho bratr Franciscus. Stejně jako jemu i Wilhelmovi se stýskalo po Mankovicích. Velmi se tím trápil a měl radost z každé zprávy, kterou od své rodiny dostal. Zdárně ukončil studium, v roce 1893 byl v Olomouci vysvěcen na kněze a přijal jméno Guilelmus. Měl talent zejména pro pedagogickou činnost, a proto zůstal nejprve jako učitel v Olomouci, kde byl v roce 1896 jmenován prozatímním katechetou (učitelem náboženství) na veřejné chlapecké škole. V roce 1901 se na této škole stal řádným katechetou. Současně působil od roku 1901 jako čekatel učitelství teologie na olomoucké reálce.

V roce 1908 nebo o něco dříve složil asi v Olomouci učitelské zkoušky pro střední školy. Poté odešel ke svému bratru Franzovi do Šternberka, protože od tohoto roku již působil jako profesor teologie (Prof. doctrinae religionae) na reálné škole a byl zde i městským farářem.

Oba bratři Franciscus a Guilelmus byli již v Mankovicích považováni za nerozlučnou dvojici. Je tedy pochopitelné, že ve stejném působišti společně velmi rádi pracovali.

V roce 1914 Guilelmus zastával také úřad mimořádného zpovědníka (Confessarius ordinarius) v kongregaci Sororum Misericordiae III. Ord S. Francisci pro vzdělávání dívek ve Šternberku. V roce 1917 zastával navíc úřad konzistorního auditora. V roce 1931 byl již jako emeritní profesor teologie rovněž městským farářem ve Šternberku. V témže roce zemřel.

Oba bratři byli velmi citově vázáni na svou rodinu i Mankovice a finančně podporovali nejen své sourozence, ale i vzdělání svých synovců a neteří. Byli vždy velmi potěšení, když přijela návštěva z  rodné vsi. Také jejich sestra Theresia byla se svými bratry spjata silným citovým poutem a velmi ráda je ve Šternberku navštěvovala, kdykoliv jí to práce na statku čp. 57 dovolila.

Pro ni to byl vždy mimořádný svátek, neboť u bratrů byla pokaždé dobrá pečeně, víno a spousta sladkostí. Obdivovala také zařízení domácnosti svých dvou bratrů, které v zemědělské vesnici v Mankovicích nebylo k vidění. Oblíbila si především masivní nábytek, z něhož později její syn Rudolf Schneider zdědil dvě skříně, obraz a červenou dvoumístnou sametovou pohovku. Do roku 1945 byly skříně i obraz v domě čp. 57 a pohovka v domě čp. 123. Smrt oblíbené sestry Theresie 9. října 1922 bratry velmi silně otřásla a pohřbu v Mankovicích se oba zúčastnili.

Oba významní šternberští duchovní projevili i po své smrti (profesor náboženství Guilelmus Kohlich zemřel 5. května 1931 a jeho bratr děkan Franciscus Kohlich zemřel 27. ledna 1932) náklonnost k rodné obci, neboť v závěti vyjádřili přání být pohřbeni v hrobě svých rodičů v Mankovicích. Jejich hrob na mankovickém hřbitově přečkal všechny válečné i poválečné útrapy a dodnes přitahuje pohled návštěvníků svou zvláštní vznešeností.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Pavlína Ďuricová a Eva Hanzelková, překlad a korektura německého textu