Hřbitov 1876

Foto: Hřbitov 2024-1, archiv Pavlína Ďuricová

Hřbitov 1876

V roce 1876 založili evangeličtí obyvatelé Mankovic na vlastní náklady v blízkosti kostela evangelický hřbitov. Nacházel se mezi později postavenou márnicí a farní zahradou za kostelem. Za přítomnosti obecního zastupitelstva a mankoviceké farní rady, dne 17. září 1876, jej otevřel senior (duchovní farář) ze Suchdolu. Hřbitov byl obcí v roce 1900 rozšířen a obehnán zdí z ostře pálených cihel a přistavěna márnice.

S demolicí zchátralé hasičské kůlny na východní straně staré hřbitovní zdi se začalo již v srpnu 1899, starý hasičský domek se již ale zřítil v roce 1885. Níže položená část přiléhající ke starému hřbitovu byla obehnána zdí z lomového kamene a vyplněna zeminou. Zemní materiál přivezli obyvatelé obce zdarma ze zahrad čp. 38 a čp. 16. Po stržení staré kamenné hřbitovní zdi byla postavena nová, krásně navržená zeď z ostře pálených cihel. Kromě starého hřbitovního vchodu přímo u kostela, který byl ponechán, byl v úrovni márnice instalován druhý, větší vchod s dvoukřídlými, kovanými vraty.

Foto: Hřbitov 2024-6, archiv Pavlína Ďuricová

Po nové výstavbě došlo ke sporu mezi obcí a olomouckou konzistoří, který vyústil v uzavření staré části hřbitova obcí 17. prosince 1900. Novou část hřbitova si obec před tím nenechala zapsat do katastru nemovitostí jako „katolický hřbitov“, jak požadovala církevní správa. Důvodem bylo, že obec by pak ztratila samosprávu nad hřbitovem, ale musela by platit jeho údržbu. Kronikář o tom zaznamenal příhodu. Když měla být Ludwina Burkertová 26. prosince 1900 pohřbena v nové části hřbitova, farář Johann Zelenka to odmítl, takže tento pohřeb a všechny další ostatní prováděl důstojným způsobem písař Ferdinand Kahlich z čp. 2. Protože obec trvala na svém stanovisku, farář Zelenka nakonec 29. května 1902 se schválením konzistoře novou část hřbitova a nový hřbitovní kříž.slavnostně zasvětil.

Od založení Mankovic byli obyvatelé obce pohřbíváni na hřbitově u kostela. Ve staré katolické části přímo u kostela byly filigránové železné kříže. Stará protestantská část se později přestala používat, takže na ní již nebyly žádné náhrobky. Novou část hřbitova zdobily krásné pomníky z černého, leštěného mramoru nebo šedé žulové kříže. Hroby byly obklopeny obrubami nebo nízkými mřížemi a některé měly oválné nebo hvězdicové kamenné věnce, které umožňovaly individuální výsadbu.

Dodnes stojí na mankovickém hřbitově hrob vrchního učitele Johanna Schnürcha a Josefa Langera v levém zadním rohu hřbitova a nedaleko něj na zadní hřbitovní zdi krypta z černého mramoru s vysokým křížem, ohraničená řetězem, dvou bratrů, šternberských duchovních Kohlich. Obě hrobová místa jsou neporušená a jsou stále na svých původních místech.

V roce 1997 už stálo na hřbitově jen několik zbývajících německých hrobových pomníků. Některé hroby obsadili i noví čeští obyvatelé Mankovic, náhrobky byly následně obroušeny a opatřeny českými nápisy nebo nanesenými destičkami.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann