Dům čp. 75 Továrna na len, obecní dům, četnická stanice, pošta, knihovna, škola, školka

Foto: Dům čp. 75, archiv Pavlína Ďuricová

Dům čp. 75 Továrna na len, obecní dům, četnická stanice, pošta, knihovna, škola, školka

Významnou historii v obci píše dům čp. 75. V roce 1871 na jeho místě vybudoval Mathias Malcher továrnu na čištění lnu. Když byla továrna v roce 1900 uzavřena, přebrala přední část domu čp. 75 obec a využila ji k obecním účelům. Po válce, v roce 1919, tu sídlila četnická stanice, později s bytem pro velitele, v roce 1924 pošta až do konce války, od roku 1926 česká menšinová škola do roku 1938, od roku 1928 školka, v domě byla také knihovna nebo byt pro zaměstnance železniční stanice Mankovice. V současnosti je levá část domu zbořena a jeho pravá strana využívána k bytovým účelům.

Tento dům stál a stojí mimo mankovickou hlavní silnici poblíž náhonu. Dříve to byla dřevěná chýše na drcení lnu, kterou krátce po roce 1761 postavil Johann Malcher, neboť v tomto roce bylo vydáno nařízení, aby se drtírny a pražírny stavěly mimo hlavní zástavbu pro snížení nebezpečí požáru.

V roce 1849 už chatrč vlastnil Mathes Michel, který ji v roce 1871 předal svému pěstounovi Mathiasi Malcherovi. Ten ji ve stejném roce přebudoval na čistírnu lnu. roce 1875 továrna vyhořela, ale Mathias ji vystavil znovu a v podnikání pokračoval. Bohužel později obchody nešly, přišel na mizinu a uprchnul se ženou do Ameriky. Továrnu v roce 1886 převzal Johann Ulrich a po jeho smrti se ujal vedení jeho společník Johann Englisch. Z důvodu zaplavení trhu bavlněnými látkami, těžko se prodávaly, přestala továrna prosperovat a byla uzavřena v roce 1900.

Dům byl s provozním zázemím prodán sedlákům Josefu Kohlichovi čp. 39 a Josefu Füsselovi čp. 7. Majetek si však nemohli ponechat a tak se stala továrna majetkem obce. Obec zde chtěla zřídit restauraci, ale nedostala povolení a objekt pronajala Josefu Friedrichovi z čp. 17. Za jeho působení byla zadní část domu 75 v roce 1912 přestavěna na obytný komplex, stroje z čistírny byly prodány.

Dne 1. června 1914 získala zadní část domu firma Rossmanith za 5.900 rakouských korun. Zde vybudoval majitel firmy Jahann Rossmanith zaměstnanecké byty, ve kterých bydleli převážně jeho zaměstnanci. Přední část domu s čp. 75 zůstala v majetku obce a byla přebudována na komunitní centrum.

Krátce po první světové válce, v roce 1919 byla v přízemí domu umístěná česká četnická stanice, v roce 1924 byla v prvním patře budovy zřízená pošta, o kterou se starala paní Schenk. Její zeť Alois Wolf s manželkou vedli poštu až do konce války. V domě bydlel i zaměstnanec železnice Mankovice Wilhelm Eichler a jeho žena Aloise, rozená Schenk.

V roce 1926 byl v domě zřízen byt pro velitele četnické stanice.

Ulf Broßmann ve své knize Spuren von Mankendorf uvádí, že v roce 1924/1925 byl v prvním patře domu vybudován prostor pro českou menšinovou školu. Je ale pravděpodobné, že první děti nastoupily do školy až ve školním roce 1926/1927, neboť až z tohoto školního roku jsou dochovány třídní výkazy. Učitelem byl Alois Matěj. Ze školního roku 1924/1925 ani 1925/1926 nejsou dochovány žádné dokumenty týkající se této české menšinové školy. Česká menšinová škola byla v domě až do roku 1938.

V domě byla i česká knihovna a od 1. května 1928 v přízemí domu zřízená mateřská škola. Tehdejšími učitelkami byly Marie Foltyn, Hedwig Kalus, Marie Pomajbiková.

V současnosti je levá část domu, která stála těsně u náhonu, zbořena a jeho pravá část je využívána pro bytové účely.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Státní okresní archiv v Novém Jičíně, třídní výkazy z roku 1926 – 1938
Pavel Orava, pamětník
Iveta Jurecová

Karel Gold, pamětník