Dům čp. 26 dříve kovárna, pekárna

Foto: Dům čp. 26 v srpnu 2011, archiv Pavlína Ďuricová

Dům čp. 26 dříve kovárna, pekárna

Od roku 1505 byl tento dům kovárna, která odpradávna patřila k rychtě. V roce 1824 prodal dědičný rychtář Friedrich Sturm, tento kovářský dům, Josefovi a Elisabeth Kahlichovým a v této rodině zůstala až do roku 1945. V tomto domě byla i pekárna Kubitschek. Učeň Enenkel projížděl každé ráno vesnicí na kole s košíkem rohlíků a "jódlováním" na sebe upozorňoval zákazníky. Během války byla pekárna zavřena. Dům čp. 26 stojí na křižovatce na Samotu Suchdol n. O., naproti domu čp. 1, kdysi rychtě.

Tento dům byla mankovická kovárna, která byla odpradávna součástí dědičné rychty /nyní čp. 1/, zcela jistě už to bylo od roku 1505. Majitel tohoto domu, tedy kovárny, musel rychtáři platit 20 fl ročně, za což měl kovář trávu a záhon zelí na pozemku rychtáře. V roce 1824 prodal dědičný rychtář Friedrich Sturm jemu patřící kovárnu Josefovi a Elisabeth Kahlichovým za 112 fl C.M, a ti jej dále předali, v roce 1865, svému synovi Franzi Kahlichovi, který přikoupil také dům č. 25. V roce 1902 převzal majetek dále jeho syn Josef Kahlich, který byl ženatý s Marií Kuntscher z Vražného. V roce 1911 se znovu oženil s Karolinou Bahr z Kunína, která po Josefově smrti, v roce 1914, hospodářství zdědila a dále ji provozovala za jejich nezletilého syna Josefa Kahlicha, narozeného v roce 1908. Kdy syn Josef usedlost přesně převzal, není přesně známo. Je pravděpodobné, že v roce 1927. Dům byl v roce 1912 přestavěn a byla postavena také stodola. Budovy měly taškové střechy. Pozemek měl rozlohu 2 hektary.

V tomto domě byla i pekárna Kubitschek. U něj se naučil toto řemeslo i Josef Enenkel (z čp. 119). Jako učeň projížděl každé ráno vesnicí na kole s košíkem rohlíků a "jódlováním" na sebe upozorňoval zákazníky. Během války byla pekárna zavřena a pan Kubitschek povolán do armády. Horní část vesnice pak byla zásobována pečivem z pekárny Just Vražné, dolní konec z pekárny ve mlýně v Jeseníku. Pečivo rozváželi koňskými povozy.

Na konci války, v roce 1945 patřil tento dům Josefu Kahlichovi, který byl po válce odsunut do Německa. Dům čp. 26 stojí na křižovatce na Samotu Suchdol n. O. v bezprostřední blízkosti silnice, naproti čp. 1, kdysi rychtě.

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

Zdroj:

Spuren von Mankendorf, Ulf Brorßmann
Karel Gold, pamětník