Obec Mankovice
Mankovice

Dům čp. 1 dříve fojství

Významnou historii má dům čp. 1. Postavil ho zakladatel obce, tzv. lokátor, Mang, Manks nebo Mankes, podle kterého obec pravděpodobně dostala své jméno. Lokátor postavil dům na důležité dopravní křižovatce. Když ho postavil, začal s osídlováním vsi. Po staletí žil v domě představený obce – rychtář.


Foto: Dům čp. 1, vpravo hospoda, foto K. Gerlich, archiv Zdeněk Mateiciuc

 

Dům čp. 1 dříve fojství

Významnou historii má dům čp. 1. Postavil ho zakladatel obce, tzv. lokátor, Mang, Manks nebo Mankes, podle kterého obec pravděpodobně dostala své jméno. Lokátor postavil dům na důležité dopravní křižovatce. Když ho postavil, začal s osídlováním vsi. Po staletí žil v domě představený obce – rychtář, fojt. Rychta se postupně předávala z generace na generaci dalších příbuzných – dědičná rychta. Fojt řídil celou vesnici a zajišťoval soulad mezi vrchností a obyvateli, staral se o přesné plnění povinností vesničanů. Z roku 1505 známe jméno prvního rychtáře jménem Jakub a jména a osudy některých dalších jeho následovníků. Velmi známá je dědičná rychta rodiny Sturmů, na konci války stál v čele obce Heinrich Liebscher. Po válce byla přidělena usedlost Janu Orságovi z Nového Hrozenkova, jehož rodina dům obývá dodnes.

Dům čp. 1 postavil lokátor. Jmenoval se Mang, Manks nebo Mankes. Usedlost postavil na důležité dopravní křižovatce, nejdříve se postaral o svůj majetek, poté začal s osídlováním celé vesnice. V roce 1505 máme první doložený záznam o majiteli jménem Jakub. Bylo mu ponecháno také právo mít k domu ševce, krejčího, kováře, pekaře, bylo mu povoleno postavit si krčmu a pivovar.

V roce 1554 vlastnil soudcovský úřad Matz Nitschmann. V roce 1565 převzal vedení Martin Teltschik a to až do roku 1610. O šest let později, v roce 1616, se objevuje jméno Paul Brustmann. Vrchnosti musel platit daně z vody, z pole, úroky z mlýna, krmit pro pány 2 prasata a další.

Vdova po Paula Brustmannovi, Zuzana, prodala mankovickou rychtu, roku 1662 Hansi Haickelwälderovi. Jako příslušenství mu zůstalo 5 koní, všechno nářadí k orbě, 8 kusů hovězího, 1 18/2 šilingů ovcí a 11 kusů prasat. V roce 1668 mu vše shořelo, takže mu byla následující rok prominuta roční splátka. V roce 1683 převzal vedení fojství syn Christian Haickewälder od své matky zs 800 tolarů. Vdova po něm, Katharina Elisabeth /Kateřina Alžběta/, rozená Tyllin, se provdala za Paula Schlossera z Heinrichswaldu, kterému rychtu předala roku 1692. Po jeho smrti ji prodala roku 1705 Martinu Sturmovi za 900 tolarů /Rollederova kronika, s. 221/.

Od tohoto roku držela dědičnou rychtu v obci několik desítek let rodina Sturmů.

Fojství se mezi Sturmovými předávalo z otce na syna. Rychta přešla od Martina Sturma na jeho syna Christiana Sturma za stejnou cenu. Rychtář měl dál povinnosti k vrchnosti, poplatek za dřevo, odváděl díly kořalky, mázy, ryb, vědro medu za 1 psa, za vodu, z lánu pozemku 1 tolar atd. /Rollederova kronika, s. 221/.

Celých šedesát let od roku 1779 do 1839 držel fojství v Mankovicích Friedrich Sturm. Ten jí předal za 3.000 zlatých svému synovi Ferdinadu Sturmovi a když zemřel, jeho vdova Theresia se v roce 1845 provdala za Heinricha Liebschera, syna fojta z Hladkých Životic. Od roku 1845 se stal Heinrich Liebscher majitel fojství. V roce 1850 postavil jednopatrovou obytnou budovu, upravil na svých polích dřevěnou kapli a postavil místo ní kamennou, v roce 1866 postavil stodoly a v roce 1870 stáje se šindelovými střechami. Dědický soudce Heinrich Leibscher byl mj. Velitel „Sboru dobrovolných hasičů“ a předseda „Chovatelského družstva slezského skotu“, které sloužilo ke zkvalitnění slezského chovu dobytka, zejména ke zkvalitnění zdejšího chovu krav.

V roce 1890 převzal soudcovství za 12 000 fl syn Heinricha Liebschera, Heinrich Georg, narozený 8. dubna 1854. Dne 16. listopadu 1897 se oženil s Johannou Herzmansky. Dne 19. července 1900 se jim narodil syn Heinrich.

V roce 1904 udeřil do usedlosti blesk a shořela střecha domu, stáje. Heinrich Georg Liebscher se 4. ledna 1936 oženil s Marií /rodné příjmení není známo/ narozenou 12. dubna 1910, který v roce 1935 převzal dědické fojství. K majetku patřilo 68,5 hektarů půdy.

Kolem roku 1940 tvořili živý inventář tři koně, dva chovní voli, 22 krav, 12 mladých kusů dobytka, šest prasat a různá drobná hospodářská zvířata. Farmu, jejíž hlavní budova měla rozlohu kolem 200 m2, pracovalo tu kolem 15 až 20 zaměstnanců.

K fojství patřil i hostinec, který byl naposledy před válkou pronajat Aloisi Kunertovi, zhruba od března 1926. Vyučený krejčí provozoval hostinec se zkušenostmi, žil předtím mnoho let ve Vídni a měl zde již pronajatou kavárnu.

Po skončení války, 1945, byla v budově čp. 1 umístěna kancelář ruského velitele. Paní Maria Fronc, která už vařila pro služebnictvo, musela nyní udělat totéž pro Rusy. Hostiny se konaly v sále hostince, kam musely chodit obsluhovat i ženy z Mankovic.

V roce 1946 se konal slavnostní průvod k domu čp. 1, shromáždění se sešlo před hostince, z boku domu. Novým osídlencům zde byly ředány dekrety k jejich nově přiděleným usedlostem. Dům čp. 1 byl přidělen Janu Orságovi z Nového Hrozenkova, jeho rodina dům obývá dodnes.

Činnosti hospody pokračovala dále, v 50. letech si ji převzala JEDNOTA Nový Jičín. Pohostinství bylo hojně navštěvováno, v okolí byla známá věhlasná kuchyň. Pohostinství na čp. 1, "u Černocha" ukončilo provoz v roce 1974, kdy se otevřelo nové pohostinství v centru obce.

 

Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024

 

Zdroj:

Kroniky obce Mankovice
Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann

 

Datum vložení: 7. 5. 2024 13:12
Datum poslední aktualizace: 7. 5. 2024 13:20
Autor: Lukáš Sigmund

Obec

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Partner - MS kraj

Nákup nového dopravního automobilu pro hasičskou jednotku finančně podpořil MS krajProjekt - Dopravní automobil pro hasičskou jednotku je finančně podpořen MS krajem

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení:
Odkazy
Obec
Mankovice
Obec Mankovice se nachází na jižním okraji CHKO Poodří. Svou velikostí se řadí mezi menší obce, avšak svou historií patří k významnějším.
Obce mikroregionu