Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
Při stavbě železniční trati v Mankovicích, byl v roce 1891 učiněn významný nález. V jámě hluboké 70 cm dělníci narazili na četné bronzové předměty, které byly uloženy v zemi bez jakéhokoliv obalu. Jejich význam nepochopili, rozebrali si je, vhodili do vody, rozvezli po železničních hrázích.
Foto: Bronzový poklad Mankovice, archiv Zdeněk Mateiciuc
Při stavbě železniční trati v Mankovicích, byl v roce 1891 učiněn významný nález. V jámě hluboké 70 cm dělníci narazili na četné bronzové předměty, které byly uloženy v zemi bez jakéhokoliv obalu. Jejich význam nepochopili, rozebrali si je, vhodili do vody, rozvezli po železničních hrázích či jinak zničili. Až později byl přivolán známý archeolog Karel Jaromír Maška, který předměty posbíral a provedl šetření. Vyvodil, že nejde o pohřebiště ani osamělý hrob, neboť žádné kosterní ostatky nebyly nalezeny, předměty byly uloženy úmyslně, mohlo jít o osídlence nebo prastarého obchodníka, kterému možná hrozilo nebezpečí a narychlo předměty ukryl. Původ mankovického bronzu je datován do 5. století př. n. l.
Při stavbě železnice, místní lokální trati ze Suchdolu do Budišova, v létě 1891, byl na stavebním kilometru 4 765 v Mankovicích, učiněn velmi významný nález. Při výkopových pracích, v jámě dlouhé 70 m a široké 25 m, narazili dělníci při vybírání štěrku na četné bronzové předměty, které ležely asi v 70 cm hloubce, jen tak uloženy na hromadě bez jakéhokoliv obalu. Předmětů bylo velmi mnoho, bohužel se mezi dělníky ani dozorci a úředníky nenašel nikdo, kdo by nález vyhodnotil a patřičně zajistil, a to přesto, že na to byli dopředu komisí pro památky či ministerstvem obchodu upozorňováni.
Přítomní dělníci se k nálezu chovali barbarsky, předměty rozlamovali a ničili, velká část nalezených předmětů byla odvezena se štěrkem na železniční hráze, ostatní vhozeny do vody. Jen sem tam zůstal nějaký předmět ležet ve vodě. Teprve později vzpomněl si jeden z dělníků, že suchdolský strážmistr četníků Štěpán Weigel kupuje různé staré věci, a chtěl své bronzové předměty zpeněžit. Posbíral je a šel mu je prodat do blízkého Suchdolu. Ten význam nálezu pochopil a společně s okresním novojičínským hejtmanem, hrabětem A. Romerem, informovali o tom známého archeologa Karla Jaromíra Maška. Ten okamžitě přispěchal do Mankovic na místo nálezu, aby zjistil všechny okolnosti a snažil se posbírat všechny předměty, které si už dělníci rozebrali.
Vyšetřováním na místě zjistil Karel Jaromír Maška, že nikde nebylo stop po kostech, hliněných nádobách nebo alespoň střepinách a vůbec nebylo přítomno nic, co by nasvědčovalo pohřbení. Z toho vyplynulo, že nejde o pohřebiště ani osamělý hrob, ale o nález hromadný, který byl úmyslně zakopán. Archeolog Maška si dál pečlivě prohlédl naleziště i jeho okolí a pak už mu nezbývalo nic jiného, než se spokojit s tím, co našel a zajistil a z Mankovic odjel.
Archeolog Mašek uvedl, že se k jeho rukám dostalo 89 kusů povrchově v neporušeném stavu, jakoby vyšly z prehistorické dílny. Většina z nich měla na sobě jen krásně zelenou ušlechtilou patinu.
Zachovalo se:
Z výčtu nálezu je patrné, že jde vesměs o předměty ozdobné, ani jeden není určen k výzbroji nebo k domácí potřebě. Z toho se také vyvozuje to, že bronzový mankovický poklad byl do země vložen v době míru, mohlo jít o osídlence nebo prastarého obchodníka, kterému možná hrozilo nebezpečí a narychlo předměty ukryl. To už se ale nikdy nedovíme.
Archeolog Maška zařadil bronzový nález do doby halštatské, tedy do období, během kterého se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Začátek tohoto období je archeology datován do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l. Původ mankovického bronzu je zařazován do 5. století př. n. l.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Časopis vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, číslo 36, vydáno v září 1892
Archiv obce Mankovice 1785 – 1945