Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
Archeologický průzkum dvou oderských vlastivědných nadšenců, bratrů Květoslava a Karla Wiltschových z Historicko – vlastivědného spolku v Odrách dokazuje jasné osídlení a lidskou činnost na území Oderska. Několik nálezů učinili také na mankovickém území.
Foto: S Květoslavem Wiltschem nad nálezy na Odersku, v Katovně duben 2024, foto Pavlína Ďuricová
Archeologický průzkum dvou oderských vlastivědných nadšenců, bratrů Květoslava a Karla Wiltschových z Historicko – vlastivědného spolku v Odrách dokazuje jasné osídlení a lidskou činnost na území Oderska. Několik nálezů učinili také na mankovickém území.
V roce 2022 vydala Slezská univerzita Opava publikaci "Neznámé archeologické nálezy z Oderska", která by nikdy nevznikla, nebýt nadšeného zájmu bratrů Květoslava a Karla Wiltschových o památky Oderska. Oba osobně brouzdajíc po místní krajině prozkoumali její archeologickou historii a objevili předměty, či jejich části, dokazující prehistorický život v naší krajině. Předměty či jejich fragmenty se pak snažili datovat, což mnohé vypovídá o osídlení Oderska.
Mezi tyto nálezy patří materiály jako hlína, kameny, bronz či železo nebo artefakty jako nádobí, nástroje, zbraně či ozdoby. Konkrétně byly nalezeny fragmenty plošných nástrojů, hroty šípů, ostří měděné sekery, fragmenty keramických nádob, zlomky rohů hovězího dobytka, bronzový zlomek kruhového šperku, bronzové šipky, lité bronzové kroužky sekery se zahroceným lalokovitým schůdkem, železná sekera s lalokovitou tulejí. Za nejstarší důkaz aktivity lidí na Odersku, ze souboru všech nálezů, je považován pazourek nalezený v Jakubčovicích n. O.
Jde o předměty nalezeny převážně v oblasti Milíkov /Mlýnské údolí/, nad Emauzy, Železná brána, Trnovec a Černý les. Stavební kování do oken a dveří jako třmenový pružinový zámek, hákovitý klíč, otočný klíč, kuchyňské nádobí jako železné držadlo pánve, pazourek, ocílky /křesáním železné ocílky a tím oddělených malých žhavých kousků železa, se rozdělal oheň/.
Nalezeno bylo okutí rýčů, okutí hrotů dřevěných vidlí, srpy, tesařské sekery, nebozezy /vrtáky do dřeva/ či výhňové kovářské kleště. Okutí rýče se našlo také u Mankovického /Oderského/ mostu a datováno bylo do 16. – 18. století.
Havířské nálezy souvisí s dolování stříbra. To se na našem území rozvinulo zhruba ve 13. století, což dokazuje listina z roku 1271, v níž Přemysl Otakar II. potvrdil opavským měšťanům držbu pozemků s doly na stříbro a olovo u Benešova. První zmínka o dolování stříbronosného galenitu v Oderských vrších se objevuje v roce 1555 v horním právu Baltazara Švajnice, kde se píše o ukončeném dolování kvůli sporům mezi podnikateli a majiteli panství. Galenitová ruda se těžila pod Pohořským kopcem a svážela se dolů do Mankovic, do Čurdova mlýna /dnes Vražné/. Tam se z rudy vyrábělo stříbro. Stříbro se používalo výhradně pro raženou minci a bylo základní ekonomickou surovinou – platidlem. Při těžbě stříbra se používal především mlátek /menší palička/ a želízko /špice, na kterou se tlouklo mlátkem/, dále se používalo nářadí jako hornické motyky /kracky/, klíny či páčidla. V lokalitě Oder byly nalezeny dvě menší želízka na Vítovce, hornický mlátek a masivní špičák na Milíkově /Mlýnské údolí/.
Břidlice se těžila ve Flascharově dole. Nálezy pochází z horní štoly B i dolní štoly C. Jedná se o kylof /špičatá motyka/, hrubý sekáč, jemné ploché sekáče, klíny, kracka motyka spíše srdčitého tvaru, sekáč pro sekání a tvarování hotového kusu břidlice. Ve štole C Flascharova dolu byl nalezen také malý plechový kahan. Flasharova břidlice se vyvážela do celého Rakouska – Uherska, splňovala nejpřísnější kritéria kvality. Všechny předměty nalezené ve Flascharovu dolu byly využívány v době od konce 19. století do počátku 20. století.
Převážně v oblasti Železné brány byly nalezeny ingoty olova, což jsou deskovité odlitky surového olova – polotovary, připraveny k dalšímu využití. Drobné olověné kroužky a kolečka, tzv. přesleny používány jako zátěže a závaží. Přesleny se našly ve Vyhnanově /kdysi stará vesnice pod Pohořským kopcem založená kolem roku 1234, u poblíž kterého bylo postaveno město Odry/, další přeslen byl nalezen pod Tošovským kopcem ale i u Čurdova mlýna v dnešním Vražném, našly se také další drobné artefakty spojované s vážením. Na území Mankovic byl nalezen přeslen o hmotnosti 24 g, o rozměrech 3,4 cm x 2,4 cm s otvorem 1,2 cm.
Směna zboží či výměnný obchod probíhal už od nepaměti. Nejdříve šlo o výměnu zboží za surovinu, později se přešlo k mincím jako k platidlům. Groše nechal jako první razit Václav II., a to roku 1300. Nejstarší nález na Odersku byl učiněn na Milíkově, a to groš Karla IV., poté šest grošů Václava IV. taktéž na Milíkově. Po groších následuje soubor mincí Františka I. z 18. století. Později se pokračovalo v ražbě měděných mincí, které zavedla Marie Terezie v roce 1760. První měděná mince s portrétem císaře byla ražena roku 1799. Také takový nález byl učiněn na Odersku. Jde o šesti krejcar Františka I. s jeho bystou. Ta se našla na Milíkově /Mlýnské údolí/.
Sloužily k zabezpečení a označení obalů převáženého zboží. Šlo o textilní či mlynářské plomby. Na Odersku byla nalezena plomba v Trnovci a bylo jí označeno zboží ze mlýna. Další plomby byly nalezeny pod Tošovským kopcem, erbovní plomba či plomba podobná žetonu. Je možné, že sloužila jako poukázka na vyplacením mzdy či jako značka kvality.
Nalezeny byly kolečkové typy ostruh, udidla, rolničky, velké naleziště rolniček ze 14. – 15. století bylo učiněno pod Čurdovým mlýnem, další rolničky v oblasti Železné brány. Nalezeny byly podkovy převážně koňské, v jednom případě podkova pro dobytek. Velmi starý fragment podkovy se našel nad Emauzy, u této podkovy se dochovaly dvě třetiny celkové velikosti. U Mankovického /Oderského/ mostu byly objeveny 2 železné ostruhy datovány do 2. poloviny 14. století. Jedna má rozměry 13,5 cm x 8,3 cm a druhá 13,5 cm x 8,7 cm.
Zbraně se dělily na chladné, mechanické a palné. Našlo se kování pochvy k ochraně čepele, palcáty, kyje, bojové sekery, bijáky – na dřevěné násadě byla na řetězu připevněna železná koule. Takové koule se našly v oblasti Milíkov, dále bylo nalezeno jezdecké kopí, fragment nášlapného třmene, který pomáhal připravit kuš ke střelbě, hroty šípů, olověné kule – projektily z oblasti pod Čurdovým mlýnem a další.
Především šlo o knoflíky různě ražené,ozdobné, dále byla nalezena spona, přezky, u Mankovického /Oderského/ mostu se našla ozdobná kovová podkůvka na obuv.
Převážně šlo o prsteny. V oblasti Železné brány se našel prsten pravděpodobně z mosazi s červeným kamínkem či další prsten z Trnovce a Vítovky, bylo nalezeno pečetidlo také v oblasti Železné brány.
Nalezeny byly medailonky a křížky s vyobrazením Ježíše Krista a Panny Marie.
K evidenci psů postupně docházelo v polovině 19. století, kdy se masově začalo s jejich chovem. S ním se začaly vyrábět první psí známky. Jako první psí známka byla zavedená ve Vídni počátkem roku 1869. Nejstarší psí známka na Odersku byla nalezena v lokalitě Trnovec, a to z roku 1876, další v oblasti Železné brány s letopočtem 1877.
Díky bratrům Wiltschovým , jejich osobitému zájmu o oderskou krajinu a historii a především díky jejich ochotě podělit se s námi o svá archeologická poznání a nálezy, můžeme blíže chápat život lidí v naší oblasti, kteří tu žili v pradávné minulosti.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Květoslav Wiltsch, Historicko – vlastivědný spolek v Odrách
Neznámé archeologické nálezy z Oderska, Historiská krajina na pomezí Slezska a Moravy, Veronika Kočí Dudková, Hana Lafková, na základě zájmů bratrů Květoslava a Karla Wiltschových z Oder