Anna Orlitová, 1927 – 2008

Foto: Anna Orlitová, 1992, archiv Pamětní kniha obce Mankovice

Anna Orlitová, 1927 – 2008

37 let kronikářka obce Mankovice, 1970 – 2007

Anna Orlitová, rozená Oravová, dlouholetá obecní kronikářka /po Jaroslavu Havlovi a Josefu Čípovi/, setrvala ve funkci 37 let, a to od roku 1970 do roku 2008, kdy zemřela. Poslední zápis zaznamenala za rok 2007.

Anna Orlitová se narodila se 13. listopadu 1927 v Mankovicích v dělnické rodině. Její vzdělání bylo středoškolské s maturitou. Vzhledem k tomu, že pocházela ze smíšeného česko-německého manželství, ovládala perfektně taky německý jazyk. Pro mnoho našich bývalých německých spoluobčanů byla vždy nápomocna při jejich návštěvě naší obce a pro většinu z nich to byla prostě „Anni“. Po skončení druhé světové války a po odsunu našich německých spoluobčanů pracovala jako velmi mladá na národním výboru, kde měla na starosti velmi zodpovědnou agendu tzv. „lístků“ v rámci tehdejšího přídělového systému, zejména na potraviny. V roce 1946 uzavřela sňatek s Rainoldem Orlitou. Při osidlování naší obce začali společný život na čp. 98, kde žila až do svého úmrtí. V poválečném období spolu s manželem promítali kino v pohostinství na dolním konci.

Společně vychovali 2 děti, syna Zdeňka a dceru Jarmilu. V době, kdy pečovala o děti, pracovala v rostlinné výrobě v místním Jednotném zemědělském družstvu, aby mohla dětem poskytnout co nejlepší zázemí v rodině. Později vykonávala funkci pokladní tohoto Jednotného zemědělského družstva až do sloučení družstva s JZD Suchdol nad Odrou.

Řadu let pracovala v lidosprávě a to u MNV Mankovice, kde pracovala jako účetní a samostatná administrativní pracovnice až do integrace obce k městu Odry v roce 1980. Při práci účetní pracovala také pro Českou spořitelnu, kdy byly pro občany zajištěny služby v peněžnictví a měli tak možnost vkladů a výběrů přímo v obci. Po integraci obce k městu Odry pracovala jako samostatná referentka MěstNV v Odrách. Byla zařazena na odbor vnitřních věci, kde měla na starosti především agendu požární ochrany pro celé Odersko. Z této pracovní pozice odešla do důchodu v roce 1984. Přestože pracovně působila již mimo obec, práci pro druhé a pro obec zůstala věrná a byla pověřena vedením aktivu sboru pro občanské záležitosti pro Mankovice /obdoba dnešní kulturně-společenské komise/, kdy se výrazně podílela na zajišťování akcí pro občany.

Celý její život byl spojen s prací pro obec a pro spoluobčany. Aktivně pracovala také v Českém svazu žen. V obci fungovaly prodejny a pohostinství Jednoty a tzv. dohlížecí výbor, který fungoval v obci a byl nápomocen při řešení problémů v jejich činnosti. Dlouhá léta byla také členkou tohoto dohlížecího výboru.

Svou lásku ke květinám a zahrádce zúročila prací v Českém zahrádkářském svazu. Dlouhá léta byla také knihovnicí, kdy začínala tuto svoji práci v budově bývalého MNV v tzv. „likusáku“ /stál v místech dnešní stavby manželů Kaňuščákových/. Po přestěhování do prostor dnešního obecního úřadu s láskou v této práci pokračovala až do svého úmrtí.

V roce 1990 byla jedním z aktivních iniciátorů osamostatnění obce a jejího opětovného nabytí samostatnosti po integraci k městu Odry v roce 1980. V souvislosti s tím přijala i funkci zastupitele obce.

Kromě vedení naší obecní kroniky vedla také kroniku obce Vražné, a to od roku 1976, pro obec Jeseník n. O. od roku 1980. Zpracovávala zápisy do kroniky také pro obec Heřmánky. Všechny tyto kroniky vedla až do svého úmrtí, byl to její velký koníček, včetně vyhledávání informací v archivech. Zápisy do kroniky prováděla ručně za použití ozdobného písma.

V rámci tohoto svého koníčku se účastnila mnoha kronikářských soutěží, které byly vypisovány na určité téma, zpravidla k významným výročním v naší historii, popř. byly zaměřeny tématicky /např. sport v obci, zemědělství, atd./. Ve většině případů se umístila na hodnocených místech a diplomy byly předávány slavnostně na okresním aktivu kronikářů.

Pracovala řadu let také jako okrskový kronikář, kdy metodicky vedla kolegy kronikáře v jejich práci. Jako kronikářka obce zpracovala a vydala formou měsíčníku popis domů v obci, kdy zachytila jejich historii s uvedením současných majitelů.

Anna Orlitová píše závěrem svého životopisu, cituji: „ Chci nadále pracovat jako kronikářka svědomitě a podchycovat dění v obci dle daných možností, aby bylo zachováno do budoucna.“

Anna Orlitová zemřela 11. října 2008, pohřeb měla 17. října 2008 na místním hřbitově, kde je i pochována. Celý její život byl spjat s naší obcí, byla jejím velkým patriotem a práce pro obec a spoluobčany byla nedílnou součástí jejího života.

"Na práci nejen mé maminky, ale všech kteří v této době pro obec pracovali, si velmi vážím jejich nadšení, zápalu pro věc, ale především toho, že to pro ně byla součást života a zpravidla pracovali bez nároku na odměnu, protože to tak prostě cítili." Ing. Jarmila Orlitová, MBA

Čerpáno z vlastního životopisu Anny Orlitové, z jednoho ze svých zápisů do obecní kroniky a vzpomínek dcery Ing. Jarmily Orlitové, MBA.