Šterkopískovna Mankovice

Návštěva Štěrkopískovny Mankovice 26.7.2021

/Pavlína Ďuricová/

Když se řekne slovo „štěrk“, mnozí z nás si vybaví malé šedé kamínky, které propadají mezi prsty, když otevřeme dlaň. V ten moment si vůbec neuvědomíme, jak zásadní roli v našem životě hrají. Bez nich bychom nemohli jezdit po silnicích, železnicích, stavět domy, parky, hřiště či zahrady. Kde se berou tyto zázračné drahokamy, ať netřpytivé, mají cenu zlata?

HeidelbergCement Czech Republic

V České republice působí mezinárodní skupina HeidelbergCement Czech Republic, která je jedním z nejvýznamnějších světových dodavatelů stavebních materiálů. Její součástí jsou společnosti Českomoravský cement, a.s., Českomoravský beton, a.s. a Českomoravský štěrk, a.s. Tyto společnosti patří k předním výrobcům cementu, transportního betonu a kameniva v České republice.

Od roku 2014 je součástí této velké aglomerace také štěrkopískovna v Mankovicích, která je součástí společnosti Českomoravský štěrk, a.s.

Proč se začalo těžit v Mankovicích a kdy?

Zdrojů štěrkopísku v Moravskoslezském kraji je velmi málo. Aby se nemusela tato stavební surovina dovážet ze vzdálených míst, začal se hledat zdroj také v okrese Nový Jičín. Protože se předpokládalo, že se štěrk usazuje v údolí řek, provedl se geologický průzkum i v Mankovicích u řeky Odry. Řezem podloží se naleziště potvrdilo. Po rozsáhlých vyjednáváních, schvalovacích procesech a také po exkurzi mankovických zastupitelů a občanů ve štěrkopískovně Tovačov v roce 2009, bylo rozhodnuto. Štěrk se bude těžit i v Mankovicích. Stavba byla zahájena v roce 2014 a o rok později štěrkopískovna zahájila svůj provoz.

Svědectví pro budoucí generace

Těžba v Mankovicích už běží šestým rokem. Ráda bych občanům a našim budoucím generacím přinesla svědectví o tom, jak se u nás těží a vyrábí finální výrobky štěrkopísku. Možná budou naši potomci za 50 let velmi překvapeni, anebo taky ne.

Vydejte se tedy se mnou do dosud neprobádaných a veřejnosti volně nepřístupných míst, mezi vodní jezera, těžkotonážní techniku a hromady štěrkopísku. Jak to všechno funguje? Pokusím se na vaše otázky odpovědět.

Návštěva provozovny

Je krásné červencové dopoledne. Překvapivě se rozsvítilo sluníčko, i když se obcí v noci prohnala silná bouřka a déšť. Nic ale nebrání předem domluvené osobní návštěvě v naší štěrkopískovně. Nedočkavá nazouvám holínky a usedám na kolo. Nikdy jsem na tom místě nebyla, a asi málokdo, provozovna je docela dobře skryta za vysokými valy obrostlými travou, řidiči z hlavní cesty či cestující z vlaku ledva dohlédnou.

Vydávám se na dolní konec směrem k Suchdolu n. O., zdolám železniční přejezd a de facto jsem na místě. Kromě cedule CHKO Poodří mě opodál vítá tabule ŠTĚRKOVNA MANKOVICE, kde získávám první informace. Pěšky pokračuji dál, pořizuji první fotografie. Náhle se vpravo začne rozprostírat obrovský nekonečný prostor s malými a většími štěrkovými kopci, taky kalužemi, pod nohami skřípe prach. "Malá měsíční krajina", napadá mě. Hledám vedoucího provozovny Ing. Daniela Prachaře. Klepu na dveře vyvýšené plechové buňky, kam mě nasměroval jeden ze zaměstnanců. Vychází mladý muž a podává mi ruku. Velmi mu děkuji za jeho čas, který si pro mě vymezil a on mi bez váhání odpovídá: "Pro obec všechno". Velmi mile překvapena jeho okamžitou a vstřícnou reakcí mu ještě jednou děkuji, cítím se dobře a vítaně. Se samozřejmostí nasazuji ochranou přilbu a vestu. Naše výprava začíná.

Jak probíhá těžba, přeprava a zpracování štěrku

Vydáváme se až dozadu, na místo, kde je počátek všeho. Rozprostírá se zde těžební jezero, zcela jiný svět, snad ani nejsme v Mankovicích. Nad hlavami nám přelétají racci a sedají si na jednom z vyvýšených míst, voda naráží do jasně zřetelných zaoblených břehů.

Dozvídám se, že pásové lopatové rýpadlo (bagr) ze břehu nabere svou perforovanou lžící "rubaninu" přímo z jezera z hloubky cca 5m /mokrá těžba/ a přenese ji na hromadu vedle sebe, kde se průběžně samovolně odvodňuje. Těžba rubaniny bagrem musí probíhat v dostatečném předstihu, aby ji následně mohl kolový nakladač nabrat odvodněnou a převézt do těžební násypky /čtverhranný trychtýř/, jelikož voda v rubanině je pro samotnou výrobu nežádoucí. Tím započne samotná technologická přeprava rubaniny a její následná úprava a zpracování. Z násypky rubanina dále pokračuje po pásových dopravnících, kde se skrze primární násypku na první třídič, jehož konstrukční součástí jsou uvnitř tři síťové plochy umístěné nad sebou. V části zvané „nadsítné“, zcela nahoře, se zachytí velké kameny, které putují dál přes skluz, pásový dopravník, mezinásypku a pomocí dalšího pásového dopravníku do kuželového drtiče. Podrcením vzniklé menší části kameniva se vrací zpět na třídič, kde se postup na sítech opakuje. V části zvané „podsítné“ jde o písek, který se upravuje na zařízení tzv. dehydrátoru a odvodňovacím třídiči, kde dochází k praní a odvodnění přebytečné vody z této frakce, a to úplně nejjemnější tzv. výpěrky končí v kalovém poli, kde jsou dopravovány potrubím. Kameny, které svou velikostí propadnou vrchním sítem, propadnou na středové síto a spodní síto a dále skluzem směřují na pásový dopravník, který dopraví kamenivo do nožové pračky, kde se kamenivo tzv. pere a zbavuje jej od zbylého jílu. Takto vypraný materiál putuje dále na druhý tzv. finální třídič s menší okatostí sít, ale taktéž o třech sítových plochách, které následně kamenivo třídí již do třech finálních frakcí (velikostí). Za pomoci otočných pásových dopravníků je pak tento hotový výrobek deponován na skládky hotových výrobků, kde následně dochází k samotné expedici na nákladní automobily.

V Mankovicích se vyrábí kamenivo frakce 0/4, 4/8, 8/16, 11/22 a frakce 0/22 která se míchá. Zjišťuji, že skladbu jednotlivých frakcí je možno ovlivnit také výměnou a kombinací jednotlivých sít na třídicích plochách. Ovšem v současnosti je vše nastaveno tak, aby daná množství byla co nejlépe vybalancovaná pro obchod po celý rok a pro přání cílového zákazníka.

Dobývací prostor je jasně vymezen

V samotném místě těžebního prostoru lze hezky vidět řez daným ložiskem, kde jsou jasně viditelné vrstvy ložiska a kolem lemovaní ochranných valů. Nahoře pod rostoucí travou je orná půda, kterou si odvážejí pro své potřeby místní zemědělci. Pod ornou půdou je podorniční vrstva a dále zřejmá štěrková hmota. Pan Daniel mi ještě ukazuje prostor vlevo, pod stožáry vysokého napětí. Nyní tam zraje obilí, ale až se tu časem bude těžba přesouvat, dají pokyn zemědělcům, aby již nevyseli. Dobývací prostor je jasně vytýčen a znázorněn na důlní mapě a pouze jen v jeho rozmezí se může těžit na základě daného povolení.

U hrušky

Z místa těžby se blížíme k hrušce. Ano, ojedinělý strom uprostřed pustiny a na něm spousty plodů. Vedoucí provozovny, pan Daniel, mi říká, že některá místa mají pro orientaci nějak pojmenovaná, a tak každý ví, že když se řekne „u hrušky“, je jasné, kde se něco děje. Mezi sebou se muži dorozumívají vysílačkami. Sem tam slyším komunikaci mezi nimi na place, zvuky vycházejí z přístroje mého průvodce. U hrušky se lomí pásový dopravník, cesta vytěžené suroviny mění směr. Prohlížím si dopravník zblízka. Jde o zhruba metrový gumový pás prohnutý do oblouku, který se dopředu posunuje po menších válečcích díky elektropohonům. Ve své prohlubni přepravuje surovinu na místo určení.

Hruška roste v malé proláklině. "V době povodní bylo toto místo celé pod vodou", upozorňuje mě pan Daniel a vzápětí ukazuje na pnoucí růžový svlačec, který se táhne po zemi. Tak nějak automaticky zapadá do drsné krajiny. Pokračujeme dále.

Kalová pole

Vpravo od pásového dopravníku se rozprostírá kalové pole a to zároveň s technologickou vodou. Uprostřed pole na ostrůvku roste rákos, ten dělá krajinu hřejivější a exotičtější. Kalová pole tu jsou celkem tři. Mezi sebou jsou vzájemně propojena přepady a fungují jako spojené nádoby. Vypraná voda protéká všemi třemi poli a postupně v každém z nich zanechává usazující se kal. Čím více se vyrábí, tím více se pere a tím je více kalu. Kalová pole ale nejsou bezedná a musí se čas od času vyprazdňovat. To se děje jednou za 2-3 týdny za zastavení technologické linky, aby voda přestala protékat, kal si rychleji sednul a dal se snadněji vybrat. Samotný kal se ukládá na břehy jednotlivých kalových polí, dokud je pro něj místo. Je také důležité, aby z něj odtékala voda v něm obsažená. Když už je pro kapacitu další ukládání kalu nemožné, povolá se nákladní vůz určený do těžšího terénu /dampr/, který se naloží bagrem a skládku kalu převeze. Nejčastěji se zaváží břehy již vytěženého jezera dle plánu sanace a rekultivace podle finální podoby vytěženého ložiska.

Na kontrolu přiletěla vážka

Celý postup výroby štěrku vidím na vlastní oči, když se blížíme k technologické lince. Velkou násypku, dopravníky a všude kolem zemní stroje, bagry, nakladače a samozřejmě skupiny mužů, kteří jsou neodmyslitelnou součástí tohoto organizovaného kolosu. Každý ví, co má dělat. Cestou k technologii se zastavujeme se u jednoho dalšího menšího zakaleného jezera. Náhle přilétá krásná velká vážka. V letu se zastavuje nad vodou a dívá se na nás, sleduje neznámého vetřelce, mě. Hlavičku má zabarvenou do zelena a zadeček má třpytivě modrý. Až doma zjišťuji, že jde snad o šídlo tmavé s hnědým zbarvením těla, ze kterého „svítí“ modré sedélko a tmavozelené oči. Je nádherná. Když zjistí, že ji nemůžu ohrozit, odlétá pryč.

Romantika u technologické linky končí

Hluk se zvyšuje, když se blížíme k výrobní technologické lince. Veškerá romantika měsíční krajiny s racky a rákosím končí. Zde probíhá třídění, drcení a praní kameniva. Celý systém výroby je detailně promyšlen, všechno má svůj řád. Po schodech z kovových pororoštů vystupujeme pomalu nahoru, stojím na železné podestě, mám pocit, že se s námi třese. Důvěřuji svému průvodci, věřím, že je vše v pořádku a není čeho se bát. Vidím, jak se mokré, umyté kamení valí naproti nám, naráží o sebe a dělá velký rachot. Pan Daniel mi celý postup vysvětluje a ukazuje, že nad námi je první třídič. Myslím, že váhá, zda si troufnu vystoupat po kolmém žebříku nahoru, ovšem já to chci vidět.

Jsem nahoře. Kamenivo se sune z vrchu dolů po červeném polyuretanovém sítě s oky. Nad ním v řadě umístěné trysky chrlí vysokým tlakem vodu na kameny a zbavují je jemných nečistot. Prožívám ohlušující momenty valícího se kamene a tryskající vody. Je to pro mě zážitek. Křičím na pana Daniela, aby mě slyšel, že mu děkuji za to, že mě tu vzal. Sleduji, jak omytý kámen putuje k dalšímu zpracování. Jednotlivá síta určí každému kamínku či úlomku, na kterou z těch obrovských kopců štěrku nakonec dopadne.

Sestupujeme zpět dolů po žebříku a dále se přesouváme k nožové pračce vypadá hrůzostrašně. Kámen se zde pere s vodou naráží na točící se železné hřídele s velkými lopatkami. Nemůže chybět hororový ohlušující zvuk. Nahoře je umístěno bezpečnostní silné

pletivo, ruka by se oky neprotáhla. Pomalu se vracíme zpět ke vchodu, před námi se týčí vysoké štěrkové kopce. Jednotlivé frakce jsou pečlivě uloženy vedle sebe, jsou připraveny k odběru.

Ochrana obojživelníků

Zdánlivě suchý prostor je porostlý kvetoucím heřmánkem. Roste všude kolem. Mezi hromadami překračujeme jednu z větších kaluží, které se rozmnožily včerejším deštěm. V jedné z nich si lebedí malá žabka. Pan Daniel mě ubezpečuje, že v případě výskytu pulců, je přemístí ve sklenici na bezpečné místo. Podaří se mi udělat fotografii. Mezitím žabka vyskočí na suchý terén. V domnění, že by mohla cestou k jinému vodnímu zdroji zahynout, beru ji do svých dlaní a vracím zpět do kaluže.

Průzkum terénu detektory kovu

Před samotným započetím těžby po skrytí ornice se dozvídám, že na místo dorazí archeolog z Nového Jičína, aby danou plochu prohledal dosud však žádný zásadní nález nebyl učiněn. Napadá mě, že země skrývá jistě mnoha tajemství, nebezpečné by bylo ovšem najít zakopanou válečnou munici. „To se zatím naštěstí nestalo“, ubezpečuje mě pan Daniel. Blíží se konec naší výpravy.

Tůňky a hnízda břehule říční

Otáčím se ještě zpět na důmyslně zorganizovaný komplex celé provozovny. Úplně dozadu už okem nedohlédnu. Jdeme se ještě podívat na tři malé tůňky u vstupu do objektu. Tůňky jsou ukryty pod vysokým rákosím. Pan Daniel mi chce také ukázat, kde hnízdí břehule

říční. Jde o ohrožený druh ptáka, který si hledá své místo právě v pískovnách a dalších těžebních prostorech, především pak pískovnách. Ráda jdu s ním. Vysvětluje mi, že břehule hledá útočiště jen v kolmé pískové stěně, v šikmé by si hnízdo neudělala. Zahlédnu menší otvory-nory, ale dále se ke kraji nepřibližujeme. Několik metrů vysoká strmá proláklina je nahoře velmi měkká a mokrá a mohlo by dojít k zborcení. Dole pod stěnou stojí do žluta zbarvená voda, jde o postupně sedající kal. Břehuli jsem nezahlédla, snad někdy jindy.

„Vozíčkáři“

Blížíme se ke kancelářím, k plechovému jádru celé provozovny. Pan Daniel mě upozorňuje na mostovou váhu a semafory, které řídí a váží štěrkem naložené automobily. Říká, že kamenivo si může v místní provozovně zakoupit i soukromá osoba pro domácí účely, může přijet s vozíkem nebo třeba s kýbly. Těmto „vozíčkářům“ se jistě nákup na provozovně v Mankovicích vyplatí, cena u zdroje je velmi příznivá a jistě mnohem nižší než ve větších obchodních řetězcích případně překladištích.

Ukončení návštěvy

Uvnitř buňky, v kanceláři vedoucího provozovny pane Prachaře odevzdávám ochranné pomůcky a všimla jsem si za jeho pracovním stolem na jednom z monitorů vykreslené schéma celá provozovny a také kamery. Celou provozovnu mají zaměstnanci jak na dlani. V kanceláři je příjemné chladno. Pan Daniel mi nabízí kávu a má neskonale velkou trpělivost mi odpovědět ještě na několik mých dalších otázek.

Pravidelná kontrola kvality kameniva

Dozvídám se, že kvalita štěrku je pravidelně kontrolována. Do Mankovic přijede specialista z Brna a odebere vzorky z každé frakce. U získaného vzorku se následně zkoumají různé vlastnosti např: tvarový index, fyzikálně-mechanické i chemické vlastnosti, tzn. zrnitost, otlukovost, nasákavost, vlhkost a spousta dalších. Na základě těchto zkoušek je pak frakci vystaven certifikát o splnění norem platných v ČR pro výrobce, ale i zákazníka.

Jak dlouho se bude v Mankovicích ještě těžit

Pan Daniel konstatuje, že těžba není navždy. Je třeba myslet na další ložiska, stavět silnice a železnice se budou pořád, suroviny bude nutné získávat dál. Předpokládá se, že v Mankovicích se bude těžit ještě asi 7 let.

Jak bude štěrkovna vypadat po ukončení těžby

Ví se to přesně. Plán, jak bude celý prostor vypadat po těžbě, byl dopředu vypracován. Protože se štěrkovna nachází v CHKO Poodří, bude rekultivována do podoby mokřadu s různorodými vodními plochami, lužním lesem, loukou a rozsáhlými rákosinami. Tím se očekává větší výskyt vodního společenstva, která se na jihu CHKO Poodří vyskytuje už velmi málo. Vznikne nové stanoviště pro ptáky, obojživelníky a rostliny, kterých v přírodě ubývá.

Rozloučení

Ještě jednou poděkuji Ing. Danielu Prachařovi, vedoucímu mankovické štěrkopískovny, za vyčerpávající informace a jeho čas. Rozloučím se a odjíždím domů plná dojmů a nových informací. V brašně si s dovolením pana Daniela odvážím malý bílý kulatý kamínek. Přes přejezd přejíždí vlak a já stojím před závorami. Uvědomuji si, že pozoruji kamenivo podél kolejnic. Poté pohodlně po silnici dojedu až domů, a to jen proto, že byla z čeho vyrobit a že ji máme.

Význam Štěrkopískovny v Mankovicích

Pro obec má provozovna v Mankovicích velký význam. Kromě přímé dostupnosti suroviny pro občany z obce, se velmi významně usnadnila činnost stavebních firem v okrese a Moravskoslezském kraji, neboť surovinu mají, dá se říct, za rohem a nevznikají tak vleklé průtahy s převozem materiálu. Obec ožila rozvojem nového průmyslu, jméno obce Mankovice je tak často skloňováno v souvislosti s potřebou stavět či sehnat stavební materiál. Provozovna Mankovice se stala součástí 11 štěrkoven, které vyrábí Českomoravský štěrk v naší republice, což ji staví do pozice velké důležitosti. Po ukončení těžby se navíc můžeme těšit na nově vzniklou přírodní oblast, nové vodní plochy, na návrat již málo se objevujících druhů živočichů a rostlin a na příjemnou odpočinkovou a relaxační zónu.

Vše, co jsem si přečetla na stránkách skupiny heidelbergcement.cz před návštěvou naší provozovny v Mankovicích, se mi potvrdilo. Mezi jinými i to, že snahou společnosti je také důsledně dbát na dobrou a otevřenou komunikaci mezi úřady, obcemi i obyčejnými laiky, vést dialog, rozvíjet dobré sousedské vztahy a vzájemnou spolupráci tak, aby vzájemné soužití vedle sebe a okolí bylo co nejpříznivější a nejpřijatelnější.

                     Děkuji Ing. Danieli Prachařovi, vedoucímu provozovny v Mankovicích,

společnosti Českomoravský štěrk, a.s.,

za velmi vstřícný přístup, za seznámení s technologií výroby, ukázkou přímo v terénu

a samozřejmě za bezpečný pobyt v objektu.

                        Pavlína Ďuricová, kronikářka obce Mankovice, v Mankovicích 30.7.2021

Výše uvedený článek odsouhlasil vedoucí provozovny v Mankovicích Ing. Daniel Prachař, kterému děkuji za upřesnění textu ohledně technologie těžby a zpracování štěrku.

S jeho souhlasem zveřejňuji text i fotografie z návštěvy mankovické provozovny,

která se uskutečnila dne 26. 7.2021. Pavlína Ďuricová.