Moravští bratři míří do světa

Centrum Moravanů a misionářských výprav - Herrnhut

Herrnhut se stal pro moravské uprchlíky druhým domovem. Byl to právě hrabě Mikuláš Zinzendorf, který poskytl Moravanům své pozemky pro výstavbu domů, Herrnhut se stal jejich misionářským centrem, odkud byli Moravané sborem vysíláni na misie do celého světa. Splnila se tak Zinzendorfova vize šířit pomocí misií křesťanskou víru. Vysílal bratry do dalekých míst světa, aby zakládali školy, společenské ústavy i domy a především čířili víru. V prvních letech vyšlo z Herrnhutu asi 200 misionářů, prošli tisíce kilometrů pěšky, jejich cesty vědly přes pevniny a oceány. Do misijních stanic přijížděly ženy, byly zde zakádány první rodiny, rodily se tu děti. Tvrdé podmínky neodradily misionáře od jejich poslání a některé misie pokračují dodnes.

Misie některých z nich

Grónsko - Matouš Stach z Mankovic, Christian Stach z Mankovic, Christian Stach ze Ženklavy,                      Rosina Beck /Stach/, Anna Zacharias /Stach/, Rosina Stach, Rosina Stach                                          /Helbgebauer/

Livonsko - Christian Stach z Mankovic

Pensylvánie - David Zeisberger ze Suchdolu /apoštol indiánů/

Ceylon - David Nitschmann /Syndikus/ ze Suchdolu n.O.

Ostrav SV. Tomáše v Karibiku - David Nitschmann /Tesař/

Skandinávie - Melchior Zeisberger ze Suchdolu

Anglie, Irsko - Johann Telschik ze Suchdolu n.O.

jižní Afrika - Georg Schmidt z Kunína /apoštol Hotentotů/

Nejznámější pro nás je misie v Grónsku 

Život v mrazivém Grónsku byl pro naše bratry velmi těžký, učili se přežít, trpěli zimou a hladem. Přesto se po několika letech sblížili s místními domorodci, postavili domy s přivezeného dřeva, učili Inuity číst a psát, šířili víru. První pokřtěný Inuita se jmenoval Kajarnak. V létě 1734 připluli z Herrnhutu do Grónska další dva bratři, Friedrich Böhnisch a Johann Beck. Za ně se pak provdaly později dorazivší Matoušovy sestry Rosina a Anna, která se narodila v pátém manželství Kristána Stacha. Také Matouš se později oženil se sestřenicí Rosinou Stach z Mankovic. V roce 1750 se jim narodila dcera Anna Caritas.

Život Inuitů 

Nejznámější tvar domu, bylo kopulovité sněhové iglú, často rozšířené na velké obytné komplexy spojené sněhovými tunely. Ostatní obydlí byla zapuštěná do země, byla postavena z kamenů, zeminy, kousků trávníku, kostí velryb nebo naplaveného dřeva. V letních měsících byly používány také stany.

Potřeby Inuitů pro domácnost byly olejové lampy, škrabky, nože s kamennou nebo kovovou čepelí, kamenné hrnce, dřevěné misky a jiné nádoby ze zvířecích surovin, dřevěné nebo kostěné lžíce a někdy i koše. Obzvláště typické zařízení byl ženský nůž (ulu nebo ulo) s čepelí ve tvaru půlměsíce. Oheň se rozdělával pomoci „švidříku“, a to rotováním tohoto jednoduchého přístroje v dlaních doprava a doleva.

Topení bylo zabezpečováno již zmiňovanými olejovými lampami, nezbytnými pro život. Používaly se k vytápění a vaření, tyto lampy byly pro život v arktických podmínkách nezbytným vybavením Inuitů.

Současnost

Jednota bratrská je dnes po celém světě známá jako Moravští bratři. Na Moravské kostely, stavby a zvyklosti narazíme téměř všude, v Anglii, Irsku, Německu, Holandsku, Grónsku, v Karibské oblasti, v Indii, v Africe, na Aljašcce, v Tibetu, Labradoru, v Rusku. Jednota bratrská dále zakládá a rozvíjí sbory věřících a dále se hlásí ke staré i obnovené Jednotě bratrské.