Ulf-Bernd Broßmann, 1943

Foto: Prof. Dr. Ulf-Bernd Broßmann, 2024

Životopis rodiny a Ulfa-Bernd Broßmanna

I. Moje rodina v Mankovicích

31.08.1900 - Narození mého otce, Paula Broßmanna, v osadě Labuť č. 19 (Wipplarsdorf), u Bílovce.(Wagstadt)

24.02.1910 - Narození mé matky, Irmy Schindler, v Mankovicích 57.

01.03.1919 - Můj otec, Paul Broßmann, začíná pracovat jako učitel v Mankovicích [Obrázek 2]

22.05.1928 - Svatba mých rodičů Paula Broßmanna a Irmy Schindler v Mankovicích, oddávající kněz byl Wenzel Tylcer. Žili společně na „výmince“ na statku mého dědečka Rudolfa Schindlera v Mankovicích č. 57.

II. Válka, útěk a vyhnání

Srpen 1944 - Povolání mého otce do wehrmachtu. Přišel do Volova ve Slezsku a hlídal válečné zajatce v cukrovaru. [Obrázek 6]

Před koncem války převezl osm francouzských válečných zajatců z Volova na západ a 15. března 1945 byl zajat americkými jednotkami v oblasti Duderstadtu. Byl poslán do nechvalně známého zajateckého tábora PWTE A17 na Rýnských loukách u Hechtsheimu.

V té době jsme o tom nic nevěděli.

28.04.1945 - Útěk mé matky, se mnou a s mými sourozenci na nákladním autě wehrmachtu před blížící se ruskou frontou do moravského Šumperku (Schönberg). S námi na útěku byla teta Berta Heinisch a teta Alma Lemke se synem Hansem. Večer příjezd do domu dědečkovi neteře.

02.05.1945 - Kvůli hrozícímu náletu na Šumperk museli všichni „nerezidenti“ město opustit. Nastoupili jsme do vlaku s malými zavazadly. Odjeli jsme večer a do Trutnova (Trautenau) v Krkonoších jsme dorazili druhý den v poledne. Teta Berta byla provdaná za Waltera Heinsch z Horního Maršova, (Marschendorf), který ležel 14 km severně od Trutnova.

Bratr Waltera Heinsch z Trutnova nás přivedl do Horního Maršova na statek tchána a tchýně tety Berty. [Obrázek 7]

08.05.1945 - Konec 2. světové války

Červen 1945 - Statek v Horním Maršově, kde jsme našli útočiště, byl vyplneněn ruskými vojáky. Matce byl ukraden její snubní prsten. Moje sestra a můj bratr se stihli ukrýt v lese.

25.08.1945 - Onemocnění mého otce v zajateckém táboře v Hechtsheim, byla mu udělena propustka na návrat do Mankovic. Protože mu ale nebyl povolen vstup do Československé republiky, pracoval u sedláka v pohraniční obci Lengenfeld.

10.10.1945 - Dorazil do bavorského Freisingu. [Obrázek 8]

V té době jsme o tom nic nevěděli.

26.11.1945 - Národni výbor v Horním Maršově I. deportoval maminku, mé sourozence a mě, tetu Bertu Heinsch a tetu Alma Lemke se synem Hansem do pracovního tábora Tabor II v Horním Starém Městě (Oberaltstadt) u Trutnova do barákového tábora. Maminka a teta Alma musely vykonávat nucené práce v přádelně firmy J. A. Kluge (Krempelhalle), sestra pomáhala v mateřské škole, bratr byl přidělen na úklidové práce a nemocná teta Berta se v táboře starala o bratrance Hanse a o mě.

25.03.1946 - Rozhodnutí o vyhoštění vydané okresní správní komisí Trutnov. Nás sedm lidí muselo opustit území Československé republiky. [Obrázek 9]

26.03.1946 - Přemístění ze sběrného tábora firmy Kluge do sběrného tábora v Mladých Bucích (Jungbuch), kde jsme dočasně přebývali v prázdné tovární hale. Museli jsme si zajistit jídlo na 7 dní.

06.04.1946 - Kontroly peněz, šperků, cenností atd. To vše nám bylo odebráno, 50 kg zavazadel na osobu zváženo a zbytek naházen na hromadu. Oblékli jsme si všechno, co jsme mohli, matka si vzala i otcův oblek. Poté jsme byli odvezeni na zastávku Kalná Voda, (Trübenwasser), což je čtvrť Jungbuch (Mladé Buky). Tam nás naložili do dobytčího vagonu s celkem 30 lidmi a tím málem zavazadel, co jsme měli. Vlak měl 40 vagonů, takže bylo násilně odsunuto 1200 sudetských Němců. Přes Trutnov jsme jeli na západ. Naším cílem měla být Sontra, malé město v okrese Werra-Meißner v severním Hesensku.

06.04.1946 - Cesta vlakem přes Königgrätz, Prahu a Plzeň do přiímacího tábora Furth i. Wald v americké okupační zóně. Po registraci a odmoření jsme byli organizováni k hromadnému transportu do okresu Soltau. Po další cestě vlakem a přestupu na další vlak s transportními nákladními auty jsme dorazili do kasárenského tábora. Francouzští váleční zajatci zde pracovali v kamenolomu.

Tak jsme se stali z uprchlíků vysídlenci.

III. Integrace v americké okupační zóně a od roku 1949 ve Spolkové republice Německo

Duben 1946 - Kontakty prostřednictvím dopisů dědečka Schindlera, který byl v té době ještě v Mankovicích, mému otci a také strýci Hans Lemke do bavorského Freisingu. Oba pracovali v autoparku v kasárnách obsazených Američany.

Otec vyzvedl maminku a nás děti v Soltau. Jeli jsme vlakem do Mnichova-Allachu. Tam jsme byli posláni do tábora Allach II, kde jsme byli znovu zaevidováni, odblešeni a lékařsky vyšetřeni. Druhý den jsme jeli nákladním autem (asi 20 lidí) do Mnichova-Grünwaldu, kde jsme se mohli prozatím ubytovat v sále hostince na slamníku.

30.04.1946 - Násilné vyvedení ze sálu hostince. Museli jsme si najít vlastní ubytování v rozbombardovaném Mnichově a našli jsme zahradní kůlnu (3x5 m²) v Neugrün-waldu/Mnichově bez elektřiny a vody, nejprve pro pět a později pro čtyři osoby. Můj otec mezitím pracoval jako nekvalifikovaný dělník u firmy BMW v Allachu.

23.09.1947 - Po oficiálním přidělení stěhování do malého bytu ve Freisingu. (1. patro s malou kuchyňkou a ložnicí pro čtyři osoby, bez koupelny, pouze s "přístavkem" na chodbě). [Obrázek 10]

11.10.1948 - Zaměstnání mého otce jako "dočasného zaměstnance“ na plný úvazek ve službách základní školy" na základní škole v Mnichově – Feldmoching.

20.10.1950 - Přidělení většího bytu ve Freisingu. (Přízemí s kuchyní a obývacím pokojem, ložnicí rodičů a malým pokojem pro mě a bratra, bez koupelny, ale se splachovacím záchodem a umyvadlem se studenou vodou). [Obrázek 11 a obrázek 12]

30.01.1956 - Přestěhování do Mnichova-Feldmochingu do nového domu, který postaviil můj otec, moje sestra s manželem za pomoci manželových rodičů.

IV. Můj život ve Spolkové republice Německo

01.09.1949 - Návštěva seminární školy v Dombergu a katedrálního gymnázia ve Freisingu. [Obrázek 13]

02.09.1959 - Úmrtí mého otce v Mnichově.

01.10.1962 - Studium strojírenství na vysoké škole aplikovaných věd v Mnichově (s titulem inženýra v roce 1965) a strojního inženýrství na technické univerzitě v Mnichově, se získaným titulem diplomovaného inženýra v roce 1971.

01.04.1971 - Zaměstnán jako výzkumný asistent na technické univerzitě v Mnichově. V roce 1978 odevzdání disertační práce.

29.08.1973 - Svatba Hildegard Müller a Ulf Broßmann ve farním kostele v Buchenu. [Obrázek 14]

17.05.1978 - Narození naší dcery Alice Christine. [Obrázek 15]

Červen 1978 - Doktorát z inženýrství (Dr. Ing.). [Obrázek 16]

01.09.1978 - Zaměstnán jako vědecký pracovník a vedoucí vývojového oddělení pro výzkum fúzních reaktorů v ústavu Maxe Plancka pro fyziku plazmatu v Garchingu u Mnichova.

01.03.1984 - Jmenování profesorem na fakultě elektrotechniky na vysoké škole aplikovaných věd v Mnichově od letního semestru 1984.

Březen 2001 - Vydání kroniky o mém rodišti: "Stopy Mankovic".

04.09.2004 - Úmrtí mojí maminky v Mnichově.

01.03.2009 - Odchod do důchodu.

Do 2013 - Převzetí výuky na vysoké škole aplikovaných věd v Mnichově.

02.09.2016 - Úmrtí mojí sestry v Mnichově

08.09.2019 - Udělení čestného občanství vesnicí Mankovice. [Obrázek 17]

Od 2021 - Dědeček 4 vnoučat

V. Dobrovolnické činnosti

Čestné funkce v Sudetoněmeckých krajanských spolcích od roku 2005 do současnosti:

• Místní dozor pro Bílovec a Odry
• Krajinský rada ve spolku pro oblast Kravařska
• Místopředseda Sudetoněmecké rady pro kulturní dědictví
• Člen Spolkového sněmu
• Spolkový kulturní referent
• Předseda poroty pro udělování sudetoněmeckých propagačních a kulturních cen
• Člen Spolkového shromáždění
• Člen Sudetoněmecké nadace
• Předseda krajanské skupiny Kravařsko - Mnichov
• Člen poradního sboru pro přeshraniční spolupráci s Českou republikou
• Předseda pracovní skupiny pro hřbitovy, resp. hroby v ČR

Moje zájmy související s vlastí:

• Hmotné kulturní dědictví: zachování/ochrana pomníků, polních křížů, kostelů, kapliček, pomníků, hřbitovů, hrobů atd.
• Nehmotné kulturní dědictví: nářečí, písně, kravařské tance, zvyky a literatura, kulturní dědictví
• Česká reformace: Hus, Moravští bratři
• Osobnosti z Kravařska
• Řezbáři, kolébky a mechanické kolébky na Kravařsku
• Život Židů na Moravě
• Životní prostředí (Poodří)

Volný čas:

Pěší turistika a procházky po horách s manželkou, dětmi a vnoučaty v nenarušené přírodě, kde čerpám nové síly. K mým zájmum patří také vážná hudba, a to jak německých, tak českých skladatelů, a četba historické i novější literatury.

Ze všech mých sil se zasazuji o přátelství, porozumění a usmíření mezi Čechy a sudetskými Němci.

Mnichov, květen 2024

Čestný občan Mankovic Ulf-Bernd Broßmann

Překlad Lenka Dohnalová