Pondělí, Středa:
8:00-11:30 12:00-17:00
Úterý, Čtvrtek:
8:00-11:30
Mankovice
Jantarová stezka je prastará obchodní cesta, která spojovala severní baltské pobřeží s jižním Středomořím. Svůj název dostala podle vzácného jantaru, který byl dopravován od jeho největšího naleziště na Baltu přes Polsko a Moravu až na sever Itálie.
Foto: Šperky z jantaru, wikipedia.org wiki Jantar
Jantarová stezka je prastará obchodní cesta, která spojovala severní baltské pobřeží s jižním Středomořím. Svůj název dostala podle vzácného jantaru, který byl dopravován od jeho největšího naleziště na Baltu přes Polsko a Moravu až na sever Itálie. S jistotou víme, že jantar, fosilizovaná pryskyřice třetihorních jehličnanů stará kolem 50 milionů let, putoval se svými obchodníky napříč Evropou právě přes území Mankovic.
Podle Antona Rolledera vedla Jantarová stezka ze Slavíče zřejmě přes Drahotuše, Velkou, Nejdek, Hynčice a Vražné, zde překročila brod řeky Odry a procházela Mankovicemi, Hospůdkou /Samotou Schenkhäusel/, Suchdolem, Hladkými Životicemi, Petrovicemi do Butovic. Tuto trasu může dokazovat objevený nález bronzových předmětů u železniční zastávky v Mankovicích v roce 1891. Možná to byl prastarý obchodník projíždějící po Jantarové stezce, který šperky narychlo ukryl v zemi a z nějakého důvodu se pro ně už nikdy nevrátil.
Všechno ale mohlo být i jinak...
Jantarová stezka byla prastará obchodní cesta, která spojovala severní baltské pobřeží s jižním Středomořím. Nešlo však o jen o jakousi spojnici dvou bodů, ale o systém cest, které se místy rozvětvovaly několika směry a propojovaly tak celou Evropu. Mezi nejdůležitější místa této obchodní cesty patřila města Gdaňsk v severním Baltu a Aquilea na severu Itálie.
Svůj název dostala podle velmi vzácného jantaru, který byl právě po této trase dopravován od Baltu, kde se těžil, až na jih Evropy. Jantarová stezka ale nesloužila jen k obchodům, vedla se po ní vojenská tažení a napříč Evropou tudy pronikala nová kultura či duchovní vlivy.
Jantar je fosilizovaná pryskyřice jehličnatých stromů stará 25 až 50 milionů let. V prehistorických dobách došlo díky náhlé subtropické změně k ideálním podmínkám pro růst jehličnanů. Okolní teplota a vlhkost stoupaly a stromy pak díky vysoké teplotě jako ochrana proti nemocem, hmyzu či poškození nebo napadení kůrovci, vytvářely nadměrné sekrece pryskyřice. Ty se dále odpařovaly, rychle tvrdly a dalšími dlouhými procesy a transformacemi se z pryskyřice stával jantar, často uvnitř s uvězněným hmyzem.
Jantar nejdříve lidé sbírali na březích, později ho lovili z moře. Nejideálnější doba pro sběr jantaru, byla po bouři. Čím větší bouře, tím více vyplavenin se dostalo na povrch. Šlo o uvolněné větvě, mušle, kameny a písek. Spolu s nimi se často dostal na povrch i jantar.
S jistotou víme, že Jantarová stezka vedla přes území obce Mankovice. Její přesnou dráhu můžeme vyvodit z několika faktorů a hmatatelných důkazů.
Anton Rolleder ve své knize Dějiny města a soudního okresu Odry uvádí, že tato prastará obchodní cesta byla zmapována řadou míst, kde byly učiněny prehistorické bronzové nálezy.
Bronz byl na Jantarové stezce jednou z převážených surovin, je tedy zřejmé, že jakékoliv naleziště bronzu, bronzových šperků či bronzových předmětů, může nasvědčovat tomu, že právě tudy procházela tato pravěká cesta.
Jeden takový nález byl učiněn právě v Mankovicích před železniční zastávkou, a to v roce 1891, kdy se stavěla železniční dráha. Dělníci při hloubení jámy, našli v houbce 70 cm bronzové předměty, které ležely jen tak volně položeny v zemi bez obalu. Šetřením se zjistilo, že jejich stáří může spadat do 5. století před n. l., a že nejde o pohřebiště. Kosterní nálezy nebyly přítomny. Velmi zachovalé nalezené předměty ozdobného charakteru byly úmyslně a narychlo zakopány v zemi. Nabízí se úvaha, že snad takto jednal starý obchodník, který tudy převážel bronzové šperky a byl nucen je rychle a na krátkou dobu ukrýt. Z jakého důvodu se pro ně nevrátil, se už nikdy nedozvíme. Mohl zemřít a předměty tak zůstaly po staletí ukryty v zemi.
Anton Rolleder popisuje trasu Jantarovy stezky ze Slavíče zřejmě přes Drahotuše, Velkou, Nejdek, Hynčice a Vražné, zde překročila brod řeky Odry a procházela Mankovicemi, Hospůdkou /Samotou Schenkhäusel/, Suchdolem, Hladkými Životicemi, Petrovicemi do Butovic. S odkazem na bronzový nález, popisuje stejnou trasu Jantarové stezky Ulf Broßmann ve své knize Spuren von Mankendorf.
Existuje i další výklad trasy Jantarovy stezky.
Podle Květoslava Wiltsche z Historicko-vlastivědného spolku v Odrách nemusí mít bronzový nález v Mankovicích žádnou spojitost s Jantarovou stezkou. Cesta mohla vést o několik metrů výše, blíže k Odrám. Od Železné brány pokračovala cesta pod dálnicí Záhumenním až k Čurdovému mlýnu v tehdejších Mankovicích. Od Črudova mlýna dále cesta přešla řeku Odru nad splavem v místech mankovické elektrárny a vedla ke kapličce, kdysi dřevěné stavbě, stojící v blízkosti dnešní kafilerie. Od kafilerie dále mířila pod lesem Pohořského kopce k Suchdolu, kam vešla do tzv. Pekla a v zatáčce se stočila do Hladkých Životic. Pokračovala ve směru na Pustějov, Butovice, dále Klimkovice a Ostravu. Důkazem toho, že Jantarová stezka vedla přes Pustějov, je nález jantaru, který se našel na katastrálním území obce v roce 1880 - 1881. V oderské oblasti se na jantar nenarazilo.
Vraťme se do Čurdova mlýna. Kdysi patřilo toto území k Mankovicícm. Květoslav Wiltsch sděluje, že v Čurdově mlýně byla huť na tavení stříbra, které se těžilo na pohořské straně u Zlatých dolů. Zlatý důl, na vzdor svému názvu, sloužil k těžbě stříbrné rudy. Pozůstatkem těžby stříbronosného galenitu v Oderských vrších je dodnes asi 10 metrů hluboká šachta či nedaleké Stříbrné jezírko. Z Pohořského kopce se dovážel vytěžený galenit dole do Mankovic, do hutě v Čurdově mlýně, kde se z galenitu získávalo stříbro. Důkazem této činnosti je několikaletá práce dvou nadšenců a archeologii Oderska, bratrů Květoslava a Karla Wiltshových, kteří průzkumem krajiny Oderska objevili fragmenty nářadí havířů a dalších předmětů svědčící o této činnosti.
Květoslav Wiltsch uvádí, že se galenit těžil také na Kletné, kde měli vlastní zpracovnu na získávání stříbra. Když se stavěla tamní přehrada, byly při výkopech nalezeny pozůstatky dřevěných staveb a zbytky strusek na tavení polotovarů olova, které pak dále putovaly do hutí, kde se z nich získávalo stříbro.
Kromě Jantarové stezky křížily Evropou i další cesty. Z Nejdeku vedla ještě jedna cesta, říká Květoslav Wiltsch. Odbočovala na dnešní Odry, kdysi Vyhnanov, pokračovala směrem nahoru přes fabriku, dnešní Semperflex Optimit Odry, na Vítovku a dál na Opavu. Jedna z cest se jmenovala Vojenská cesta.
Postupem doby, hlavně po kolonizaci ve 13. století, kdy došlo po rozparcelování gruntů, se stavěly cesty nové, tzv. kolonizační cesty. Tyto středověké cesty již vedly zpravidla níže. Pravěké cesty, jako Jantarová stezka, vedly v krajině o hodně výš, řekl Květoslav Wiltsch. Chtěly se vyhnout bažinám a mokřadům. Téměř pravidlem bylo, že vedly kolem božích muk a kapliček.
Jantarová stezka se musela nutně křížit s vodními toky, aby se mohla zvířata během cesty napít. Obecně lze ale říci, že prastaré cesty se táhly vysoko nad údolím, vedly po suchém území, aby karavany a obchodníci nezapadli v mělčinách. Lze si ji představit jako prošlapanou polní cestu, "polňačku", která se místy rozšiřovala a v místě brodů naopak zužovala. Obchodníci také vyhledávali místa k odpočinku pro sebe a své karavany se zvířaty, a to především v noci, aby mohli bezpečně přenocovat. Obvykle to byla města a krčmy.
V knize Spuren von Mankendorf uvádí Ulf Broßmann, že dálkoví obchodníci jezdili po obchodní cestě až od poloviny května, kdy povodeň řeky Odry už přešla, brod byl sjízdný a cesta suchá. Cesta z Dunaje do Baltského moře a zpět trvala přibližně čtyři a půl měsíce včetně všech zastávek a obchodních transakcí. Návrat se uskutečnil koncem září, tedy před nástupem podzimních dešťů.
Ulf Broßmann se zmiňuje o tzv. Volské cestě, odbočující poblíž dnešního Bělotína. Cesta zůstala na pravém břehu řeky a vedla k dnešním Blahutovicím, Polouvsí, přes Hůrku, Bernartice, Bartošovice, Mošnov a na Ostravsko, kde se opět seběhla s Jantarovou stezkou. Tyto dvě obchodní cesty protínaly úpatí Moravské brány dávno předtím, než oblast dostala své jméno Kravařsko, a než byla poprvé osídlená.
Jantar byl pravěkými a starověkými civilizacemi využívám k výrobě šperků a ozdobných předmětů a sloužil také k výměnnému obchodu jako cenné platidlo. Směna jantarem je známá jíž v dávné minulosti.
Vzhledem k půvabu jantaru není žádný div, že mu byly přisuzovány božské vlastnosti. Měl údajně léčit choroby, zvyšovat potenci i zlepšovat náladu. O „magických“ schopnostech, které chránily majitele před nebezpečím, ani nemluvě. Tento krásný drahokam odjakživa přitahoval pozornost léčitelů a alternativní medicínu. Jantar a jeho pryskyřice byly od nepaměti používány jako léčebné doplňky a extrakty. Hlavní síla jantaru by měla spočívat v odstraňování různých revmatických bolestí, doporučuje se také na problémy se štítnou žlázou, horní dýchací soustavou, játry a srdcem. Podle mnoha odborníků má jantar také antibakteriální vlastnosti, snižuje krevní tlak, uklidňuje a urychluje regeneraci organismu po závažné nemoci či velké fyzické námaze.
Jantarová tinktura se preventivně doporučuje jako přípravek na posílení imunity, případně jako lék při zánětu močových cest, ledvinových problémech a žaludečních potížích. Tinkturu lze také vmasírovat do kůže na postižené místo při bolestech hlavy, revmatu a zánětu průdušek. Známá je také jantarová mast, která se doporučuje při bolestech kloubů, svalů a při křečových žilách.
V Asii využívají jantar především jako amulet, protože věří, že přitahuje sluneční, a tedy i pozitivní energii. Nošení jantaru chrání před negativními silami a emocemi. Povzbuzuje náladu a také pomáhá tělu zbavit se nemocí. Jantar mírní stres a odstraňuje depresi. Stabilizuje emoce a vytváří pozitivnější náhled na život. Rovněž podporuje kreativitu.
No řekněte, netoužíte alespoň po malém kousku jantaru? V pravěku vedly jeho cesty právě po území Mankovic.
Zpracovala Pavlína Ďuricová, kronikářka obce, 2024
Zdroj:
Jantarová stezka, Pavel Bolina, Jan Martínek, Václav Cílek, Pavel Šlézar
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder
Spuren von Mankendorf, Ulf Broßmann
Květoslav Wiltsch, Historicko-vlastivědný spolek v Odrách
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/byvaly-zlaty-dul-u-obce-pohor
https://www.eppi.cz/napoveda/drahokamy/jantar
